Lisabon je Moskva

Zdůrazňovat komu? Washington o nějakou účast Moskvy usiloval řadu měsíců, jen Rusko setrvačně odmítalo. Kdo se v takové situaci snaží zapojovat do už tak komplikovaného podniku vládu, která se explicitně zapojit nechce, dál všechno vědomě komplikuje a ocitá se v podezření, že o zdar projektu nemá zájem. Pak by ale bylo lepší mluvit na rovinu. Paní Merkelová by třeba svému českému protějšku mohla říct, že si její vláda nepřeje, aby Praha s Američany měla exkluzivní techtle mechtle, které evropská rodina (rozuměj Berlín a Paříž) nemá pod kontrolou.

Včerejší vystoupení Merkelové by šlo odbýt jako rétoriku, po které nic nenásleduje. Snad to tak i dopadne. Celá událost má ale hlubší rozměr. Německo tradičně funguje jako hlavní spojenec Putinova Ruska na Západě. Loni na jaře zablokovalo přihlášku Gruzie do NATO, když potom do Gruzie vpadlo Rusko a EU se na chvíli naštvala, Německo bylo mezi prvními advokáty normalizace v evropskoruských vztazích.

Německo je největším obchodním partnerem Ruska a německý průmysl tam nadstandardně investuje. Znalci Ruska – například britský autor Edward Lucas, jehož Nová studená válka nedávno vyšla česky – tvrdí, že například v Evropské bance pro obnovu a rozvoj zástupci spolkové vlády směřují úvěry k firmám napojeným na Kreml.
Merkelová platívala za jakéhosi agenta obezřetnosti, který se s Ruskem nebratříčkuje za každou cenu, třeba na úkor svých středoevropských sousedů.

Pokud i ten nejlepší politik, jakého se z Německa můžeme dočkat, začne mluvit stylem Sarkozyho a Paroubka, nemohli bychom si ještě jednou sednout nad Lisabonskou smlouvou? Náš premiér objevil dilema „Lisabon, nebo Moskva“. A co námitka, že v evropských orgánech posiluje Lisabon zhruba o třetinu Německo, tedy hlavního advokáta Moskvy?