Všeobecně se očekává, že vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Federica Mogheriniová dostane na summitu do června za úkol připravit konkrétnější návrhy.
Stejnou tematikou už se zabývala schůzka ministrů zahraničí EU v lednu. A teď pozor: všimněme si, že agenda se dostala na pořad jednání Evropské rady na žádost pobaltských států a Polska. Čeká se například zavedení či rozšíření nějakého nezávislého vysílání v ruském jazyce apod.
První zajímavou otázkou je, proč návrh na zařazení této agendy nepodaly i Česká republika, Slovensko nebo Maďarsko. Má nás snad utěšit, že jsme program nevetovali?
Na jedné straně se vlažný český postoj může jevit jako pochopitelný. Nemáme početnou ruskou menšinu jako v Pobaltí, které je propagandou, manipulací a dezinformací ohroženo především, nesousedíme s Ruskem a necítíme se asi tolik v bezprostředním nebezpečí.
Na druhou stranu – když se člověk podívá na českou politiku, do médií a na sociální sítě, získá neodvratný dojem, že ruská dezinformace a propaganda dopadají na úrodnou půdu právě u nás a patrně i leckde jinde ve střední Evropě, především na Slovensku a v Maďarsku.
Výsledkem bohužel je, že už je dnes jasné, že v EU patříme mezi země nejvíce proruské.
Agentura Bloomberg nás například nedávno vyhodnotila v rámci EU jako stát, který je spolu se Slovenskem a Maďarskem tzv. proruštější než Bulharsko nebo Itálie.
Pro zemi, jako jsme my, která zažila v 50. letech asiatskou krutovládu inscenovanou sovětskými poradci a v 70. a 80. letech přímou sovětskou okupaci, jsou tyto postoje docela ostudné.
Internet jako dezinformační zbraň
Není náhodou, že jediný prezident země EU a NATO, který jede slavit 9. květen do Moskvy, se jmenuje Miloš Zeman a není náhodou, že v Moskvě nás často díky Zemanovi považují za spojence.
Leckdo si může říci, že mocná ministerstva propagandy i informací existovala za 1. i za 2. světové války. Ano, existovaly samozřejmě i doby bubeníčků, ponocných, tlampačů, rozhlasů po drátě i masových demonstrací.
Dnešní doba internetu a masového šíření informací ale skutečně umožňuje dezinformacím stát se účinnou zbraní ve válečném konfliktu a k tomu je také třeba přistupovat nově, analyzovat to nově a dívat se na to jinak než dosud.
Jistě nelze čelit propagandě autoritativního státu nějakou propagandou demokratického státu (je to dokonce protimluv), ale například snad není problém nařídit zákonem všem médiím, aby byla povinna zveřejňovat své konečné vlastníky.
Když se uvažuje o tom, že v rámci sankcí bude Rusko odpojeno od mezinárodního platebního systému SWIFT, není problém například v rámci sankcí odejmout vysílací licenci ruské kabelové televizi Russia Today a ruskojazyčným státním kanálům licenci pro kabelové a satelitní vysílání v Evropě i nad Evropou.
Místo kosmodromu marihuana
Asi by nebylo od věci, kdyby rady pro veřejnoprávní vysílání jednotlivých států dostaly od tajných služeb informace o tom, kdo z veřejných osob, které chodí diskutovat do médií, je ve styku s ruskými diplomaty a ruskou mocí a kdo vlastní firmy napojené na Rusko.
Nebo se ti právě vyhoštění špioni z České republiky s nikým nestýkali a nikomu žádné informace a dezinformace neposílali a nepředávali?
Evropa by neměla váhat – pokud to jen trochu jde – žádat internetové providery v rámci EU, aby z internetu stáhli obsah, který vysloveně představuje munici informační války.
Příkladem může být tolik diskutované profesionální dezinformační video „Ja ruskyj okupant“, mimochodem zcela mistrovské dílo moderní propagandy. V klipu oslavujícím ruský imperialismus se mimochodem praví, že zatímco v dobách Sovětského svazu se v pobaltských zemích vyráběla špičková elektronika, radiopřijímače a auta, dnes lidé v Pobaltí „myjí záchody“ v EU. Ve střední Asii Rusové postavili kosmodromy, dnes se tam prý „pěstuje marihuana“ apod.
Tradiční způsob vyvažování veřejnoprávní televize taky přestává dávat smysl. Jeden host mluví normálně a druhý šíří sofistikovanou ruskou lež a propagandu, tedy používá moderní zbraň. To si vážně má smysl hrát na to, že tohle je kýžená vyváženost a objektivita? Vyváženost mezi lží a pravdou? Kratší verze textu zde
Protestu anarchistů a levicových aktivistů před novou budovou ECB ve Frankfurtu opravdu těžko porozumět, zvláště vadí-li jim zacházení se státy na jihu Evropy.
Vždyť ECB je jediná instituce v rámci eurozóny, která se pro státy na jihu Evropy snaží něco dělat, a to na hraně nebo podle leckoho dokonce za hranou svých právních možností. Je to přece ECB, kdo ve velkém nakupuje státní dluhopisy, a to spíše navzdory německému rigidnímu postoji. Investiční programy EK jsou teprve v plenkách a proti nákupu dluhopisů jsou de facto směšné z hlediska objemu peněz. Pokud se demonstrantům nelíbí nedostatek solidarity s jihem v rámci eurozóny, ať jdou protestovat ve Frankfurtu o kus dál před sídlo německé Bundesbanky nebo ať zajedou do Berlína před ministerstvo financí nebo říšské kancléřství.
Je to podobné jako tradiční demonstrace proti MMF, který má představovat symbol neregulované globalizace. Přitom instituce jako MMF, Světová banka a WTO představují opak: jsou jedinými efektivními regulátory globálního kapitalismu. Pokud chtějí státy jihu odejít z eurozóny, jistě to není ECB, kdo je tam násilím drží.
