Tahle přehlídka socialistické tvorby, v níž se řeší pseudoproblémy a kde se také producírují snad všichni čeští herci, je strašidelná. To už nám opravdu chybí, aby se na světlo boží vytáhly nudné normalizační hry autorů, jako byl Ján Solovič, kterým je jistě televizní archiv bohatě zásoben, nebo nedej bože slátaniny Vojtěcha Trapla.
Předpokládám, že dramaturgie by měla po ruce argument, že je to dokument doby. Ale kdo se má na to dívat a hlavně proč? Za zvlášť děsivé lze považovat kousky, které ČT servíruje zřejmě ještě jako bonus každý den odpoledne, jsou to vesměs příběhy z dřevních dob seriálu, tedy ze sedmdesátých let. A nad nimi zůstává rozum stát, smysl jejich námětu uniká, pointa se nekoná, vše se táhne k uzoufání dlouho, herci byť zvučných jmen v nastavených mantinelech ani nic předvést nemohou.
Jako příběh o staré aerovce. Obsah? Stručně řečeno dcera s manželem ukradli starému dědkovi s láskou opravené auto, respektive jej donutili, aby je prodal, protože zeť potřeboval zakoupit vozidlo nové. A ještě měli potřebu o tom, jak dědeček prozřel a byl pro rodinu, napsat do televize. Chudák Bohuš Záhorský, který si hodného dědečka zahrál – takové role si opravdu nezasloužil a my si zase nezasloužíme, aby někdo takové nesmysly znovu vytahoval na světlo boží.
Na internetu se zcela vážně zařazení Bakalářů obhajuje slovy, že diváci mají rádi pevné body v životě. „Ve změti akčních filmů, zběsilé zábavy a přemíry informací se vracejí k pořadům, které jim kdysi přirostly k srdci.“ A že prý to jsou klenoty televizní klasiky. Česká televize by se tak ráda přiblížila BBC a pořád to nějak drhne. Dokud si dramaturgie bude myslet, že Bakaláři jsou klenoty, nehne se ani o píď.
