A co teprve jeho účast na trutnovském festivalu, kam přijel jako hlava státu, čímž se zde rádoby nevtíravě pasoval do role pokračovatele Václava Havla. Sice zdůraznil, že si tuto poctu nenárokuje, ale i tak.
Havel bojoval proti komunismu celý život, zatímco on v něm budoval kariéru. A když se zjeví na půdě někdejšího undergroundu, tyhle konotace nabíhají. Vyznívá to absurdně a je to i druh necitlivosti, který se těžko vysvětluje. Stejně jako když Karel Šíp pro večer k Havlovu konci prezidentování přepsal jeho Audienci a nechal do ní vejít skutečnou Bohdalku.
Tu autor v textu použil jako nedosažitelnou ikonu lidové zábavy, spíš v nelichotivém významu. Živá Bohdalová je v Audienci proti smyslu hry, jako kdyby u Becketta přišel Godot. S Pavlem v Trutnově je to podobně.
