Malá česká osvětimská lež

Článek Jiřího Weigla „Kauza Lety by se neměla zneužívat k překrucování dějin“ vychází z neznalosti. Autor tvrdí, že koncentrační tábor Lety byl „pouze“ součástí nacistické genocidy, na které se z české strany podíleli pouze jednotlivci. O české vině tedy nemůže být řeči. Každé jiné tvrzení, je, podle Jiřího Weigla, který se v této diskuzi, naneštěstí, zaštiťuje titulem vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, překrucováním dějin. Je poněkud nešťastné, když se vysoký státní úředník zapojí do politizující diskuze o historickém problému, o kterém viditelně nezná ani ta nejzákladnější fakta. Koncentrační tábor Lety byl zřízen na základě vládního nařízení č.72 o kárných pracovních táborech ze dne 2.března 1939. Šlo tedy o rozhodnutí suverénní reprezentace českého státu celé dva týdny před okupací a vznikem Protektorátu. Za celou dobu trvání koncentračního tábora nebyl v jeho velení nebo mezi jeho dozorci jediný Němec. Tábor byl výhradně pod správou českých protektorátních úřadů. Rozkrádání potravin pro vězně, stejně jako udržování nelidských pracovních a hygienických podmínek byly výhradně dílem českých rukou. Stejně jako potlačení ojedinělých protestů českých protektorátních úředníků proti otevřeně kriminálním excesům velení tábora. Tvrdit opak je stejně pošetilé, jako popírat existenci rasové legislativy Druhé republiky, která zakazovala dávno před nacistickou okupací českým Židům nejenom pracovat jako právníci a lékaři, ale také jezdit parníkem, chovat holuby nebo chodit do parků. Nebo zavírat oči nad nikým nevynucovaným vylučováním českých Židů z právnických, lékařských či sportovních spolků, ke kterému také docházelo dávno před nacistickou okupací. Článek Jiřího Weigla je proto nutné považovat za možná nechtěnou a nešťastnou, ale o to horší formu „malé české osvětimské lži“. Čest a vážnost úřadu prezidenta republiky by více než šedesát let po druhé světové válce neměly být poškozovány takto nedůstojným způsobem.