Manko Langer

Pro případ, že by vláda nepadla, premiér sliboval všechno rázně dovyšetřit, včetně bájného policejního spisu Krakatice: „Vím, že si tímto oznámením tak trochu podepisuji svůj ortel, ale svědomí mi nedovolí jednat jinak.“

Náhodný a českých zákonů neznalý pozorovatel by z premiérových slov mohl usoudit, že tu kriminální případy vyšetřuje, obsílky posílá a výslechy provádí vláda, nebo dokonce premiér osobně. Což samozřejmě nemůže být pravda, teoreticky by se totiž o průběh konkrétních případů neměl zajímat ani ministr vnitra.

Statečný důstojník K.
Pak se ale Topolánkova sebekritická slova nedají přeložit jinak, než že vláda vyšetřování nebude bránit. Což je ale přiznání, že doposud brání nebo aspoň bránila. Ministrem vnitra je Ivan Langer, odpovědnost – pokud tedy je za co, a premiér se tváří, že je – padá na Langrovu hlavu.

To zní vážně a ve skutečnosti je to ještě vážnější. Statečný důstojník, jak včera Topolánek nazval plukovníka Kubiceho, od policie musel odejít kvůli Langrovi. Premiér ho tehdy hájil, ale jenom trochu.

Naznačoval to už premiérův přítel  Marek Dalík v pátečních Hospodářských novinách. Topolánkovo přání zastavit zneužívání policie prý „nesdíleli všichni, kdo s ním ty volby vyhráli“.

Základem Topolánkova úspěchu bylo a je jeho outsiderství, chuť prosadit se i navzdory tomu, že je tzv. náplava z nejzazšího koutu republiky, a proto musí v nafoukané Praze překonávat předsudky a zlou vůli. Je v tom ale i jeho prokletí: do svého osobního zápasu se totiž ponořil tak, že se proti momentálnímu soupeři klidně spojí i s pochybnými lidmi.

Po včerejšku je premiér už jen dvě slova od přímého pojmenování (dvě za předpokladu, že by se omezil pouze na IT). Tak třeba až bude z úřadu definitivně venku.