O třicetiletém Dalíkovi se veřejnost poprvé dozvěděla, když ho tehdejší unionistický poslanec Zdeněk Kořistka obvinil z údajného uplácení. Členy ODS tehdy možná víc než samo obvinění rozčililo to, že - aniž k tomu měl od vedení ODS jakýkoli mandát - poslal tehdy Topolánek na schůzku právě Dalíka.
Tehdy to oba ustáli a Dalíkův vliv na předsedu ODS posílil. Je jeho nejbližším rádcem, on prý měl hlavní slovo ve volebním štábu strany, s Jaroslavem Tvrdíkem předjednávali schůzky šéfů ODS a ČSSD. A jeho si Topolánek přivedl do Strakovky.
Dalíkovi nevadí, že ho členové ODS nemají rádi, a ještě je provokuje. Jako včera, když MF Dnes řekl, že do strany vstoupil pouze kvůli Topolánkovi, ale „nikdy jsem nebyl na žádné jejich schůzi, to bych asi nepřežil“. Na jiném místě se pak přirovnal k Hitlerovu nejbližšímu spolupracovníkovi Martinu Bormannovi s tím, že ten také rozhodoval, koho pustí k vůdci, a „zasloužilí, zkušení a ostřílení“ jej za to neměli rádi.
Topolánek se na Dalíka upnul a na výtky spolustraníků nehledí. Přestože občas kupí chyby, zatím mu vše vychází. Ale na Dalíkovo srovnání s Bormannem by si měl dát pozor. Použijeme-li tuto paralelu (byť je od Dalíka krajně nevkusná), pak by mohl už za pár týdnů vypadat „vůdcův“ konec následovně:
Pološílený Topolánek zůstává zabarikádovaný v bunkru u Strakovy akademie a zatímco se blíží Paroubkova „rudá armáda“, rozdává zmatečné rozkazy. Šéf ODS ještě naposledy vychází před bunkr, aby vytahal za tváře hrstku Mladých konzervativců a odměnil jejich odhodlanost Řádem modrého ptáka. Pak „vůdce“ narychlo uzavírá sňatek s Lucií Talmanovou. Za svědka jim jde právě Dalík.
Krátce poté Topolánek Talmanovou otráví a sám si prožene hlavu gulí. A Marek „Bormann“ Dalík? Místo aby se dobrovolně odebral na věčnost spolu s „vůdcem“, v převleku za člena KSČM na poslední chvíli utíká do Jižní Ameriky, kde si pak užívá spokojené stáří.
Tehdy to oba ustáli a Dalíkův vliv na předsedu ODS posílil. Je jeho nejbližším rádcem, on prý měl hlavní slovo ve volebním štábu strany, s Jaroslavem Tvrdíkem předjednávali schůzky šéfů ODS a ČSSD. A jeho si Topolánek přivedl do Strakovky.
Dalíkovi nevadí, že ho členové ODS nemají rádi, a ještě je provokuje. Jako včera, když MF Dnes řekl, že do strany vstoupil pouze kvůli Topolánkovi, ale „nikdy jsem nebyl na žádné jejich schůzi, to bych asi nepřežil“. Na jiném místě se pak přirovnal k Hitlerovu nejbližšímu spolupracovníkovi Martinu Bormannovi s tím, že ten také rozhodoval, koho pustí k vůdci, a „zasloužilí, zkušení a ostřílení“ jej za to neměli rádi.
Topolánek se na Dalíka upnul a na výtky spolustraníků nehledí. Přestože občas kupí chyby, zatím mu vše vychází. Ale na Dalíkovo srovnání s Bormannem by si měl dát pozor. Použijeme-li tuto paralelu (byť je od Dalíka krajně nevkusná), pak by mohl už za pár týdnů vypadat „vůdcův“ konec následovně:
Pološílený Topolánek zůstává zabarikádovaný v bunkru u Strakovy akademie a zatímco se blíží Paroubkova „rudá armáda“, rozdává zmatečné rozkazy. Šéf ODS ještě naposledy vychází před bunkr, aby vytahal za tváře hrstku Mladých konzervativců a odměnil jejich odhodlanost Řádem modrého ptáka. Pak „vůdce“ narychlo uzavírá sňatek s Lucií Talmanovou. Za svědka jim jde právě Dalík.
Krátce poté Topolánek Talmanovou otráví a sám si prožene hlavu gulí. A Marek „Bormann“ Dalík? Místo aby se dobrovolně odebral na věčnost spolu s „vůdcem“, v převleku za člena KSČM na poslední chvíli utíká do Jižní Ameriky, kde si pak užívá spokojené stáří.
