Měli jsme šanci, a promarnili jsme ji

Když v polovině 90.let minulého století navrhoval Václav Klaus přijetí zákona o navždy povinně vyrovnaném státním rozpočtu, sklidil všeobecný posměch, zejména z keynesiánských ekonomických kruhů. S odstupem času se oprávněnost jeho myšlenky potvrzuje. Kouzlo vyrovnaného rozpočtu totiž nespočívá v tom, že zcela zamezí deficitnímu financování ( jisté náklady je nutné uhradit vždy), ale v tom, že neumožňuje plánování dluhů. Pravdou totiž je, že s jistotou ušetřené peníze jsou jen ty, které nevydáme. Kdybychom tehdejšímu premiérovi popřáli sluchu ve větší míře, mohli jsme si mnohé ušetřit, a to ve všech myslitelných významech toho slova.