Na cestě k největšímu zdroji
Politici i většinová média převážně mlčí o tom, co se děje se zadrženými. Mají být vráceni do země, odkud přišli, tedy z hranic Německa k nám, z našich hranic se Slovenskem pak k našim spřáteleným bratrům Slovákům. Co se děje pak? Ti z hranic Německa se hromadí u nás a kde? Ti z hranic Slovenska zůstanou pod Tatrami? Samozřejmě že ne. Když už podstoupili takové dobrodružství dlouhé cesty, chtějí k místu největšího zdroje.
V bohaté zemi se chudí mají lépe než chudí v zemi chudé. K tomu připočtěte tamní velkorysé sociální dávky. Navíc v Německu, Francii, Británii a Skandinávii mají už své příbuzné, známé, kamarády, tedy enklávy s vlastní kulturou. Tam se rozrůstají jejich města s vlastními pravidly a způsobem života. Nepořádkem, chaosem, násilím se moc neliší od jejich domoviny, ale jsou přece jen o poznání bohatší, tedy hostitelé jim zajišťují vyšší životní standard a navíc vyšší míru svobody, než kterou mají v domovině ovládané nějakou autokracií. V Evropě mohou lépe bujet různé gangy prodávající drogy, provozující obchod s bílým masem, překupnictvím kradeného a fejkového zboží.
Represivní orgány se povětšinou do jejich enkláv, chcete-li ghett, příliš nehrnou, a tak pokud nedojde rovnou k pouličním přestřelkám, tak se jim obloukem vyhýbají. Konečně vězení v Německu nebo ve Švédsku je vlastně hotel proti středověké kobce, která na ně čeká v jejich domovině. Ve vlasti by za totéž riskovali trest smrti, v Evropě pár let odpočinkového kriminálu.
PETRÁČEK: Nezvládli jsme to. Jak Evropa mění vztah k masové ilegální migraci |
Určitě si řada lidí řekne, ale vždyť většina usedlých migrantů žije sice v ghettech podle svých zvyků a pravidel, ale nejsou násilníci. To je pravda, jen vytvářejí sociální mikroprostředí, kde se dobře daří všem, kteří si přivezli násilné návyky ze své mateřské kultury. Ke svým „bratřím“ jsou loajální proto, že jde o „rodinu“ nebo jen mají strach a nechtějí mít problémy s agresivnějšími souvěrci. Mnohdy jim fandí, protože mají stejné kořeny a společně vytváří jeden symbiotický společenský organismus identické kultury.
Tyto problémy naštěstí zatím u nás nemáme. Mám však obavu, že lidé jako Rakušan a Fiala dělají vše, aby něčemu podobnému napomohli. Třeba souhlasem s migračním paktem EU.
Zvesela dál ke svému cíli
Ale zpět k otázce, co se děje se zadrženými a vrácenými nelegály? Vypadá to, že fakticky nic. Dostanou do ruky papír, že mají dotyčnou zemi do několika dní opustit. Papír je dokladem o tom, ze které země EU přišli, tedy do Německa od nás, k nám zase ze Slovenska. Tato evidence může někdy v budoucnu sloužit k tomu, že je Němci deportují k nám a my zase třeba ke Slovákům. To může nastat v budoucnu, kdy už budou roky pobývat v Německu nebo ve Skandinávii, udělají tam nějaký průšvih a zjistí se, odkud tam přišli.
V současnosti se však po obdržení papíru v klidu porozhlédnou po hraničních lesích a „čáru“ přejdou po turistické stezce. Zvesela pokračují ke svému cíli. Pravděpodobnost, že budou opět chyceni, je malá a navíc by se opakovalo totéž, tedy nic. Žádné sběrné tábory, žádná lustrace identity nebo minulosti, žádné deportace domů. Jde jen o drobné administrativní zdržení při přechodu hranic uvnitř prostoru EU. To platíme ze svých daní. V médiích ale vše vypadá, jak nás začali konečně chránit proti nelegální migraci. Ve skutečnosti je to všechno jinak.
