Ministr kultu: co Bůh spojil, státe nerozlučuj …

Sňatek se ovšem stal jedinou „právní“ smlouvou, kterou dnes netřeba, a většina lidí se dokonce domnívá, že ani nelze, dodržet. Víra v monogamii je totiž tak silná, že se více než polovina lidí pokouší o druhé či třetí manželství. Staří řekové s tím problém neměli. Manželství bylo svaté, ale odskočit si mohl každý. Podle liberálního měřítka už nemá být stát normativní, nemá co lézt pod manželskou postel, má jedinou povinnost – ochraňovat děti. Jenže děti, jak známo, ti věční svědci monogamie, každý rozvod poškozuje, takže stát, který se nesnaží rozvodu zabránit, děti chránit nemůže, leda materiálně.

Proto pan ministr docela chytře vymyslel, že by stát mohl alespoň sankcionovat církevní sňatky, kde se snoubenci sami a dobrovolně rozhodli, že si udělí slib věrnosti. A stát by je měl vzít za slovo, tak jak to platí v případě židovských sňatků v Izraeli a muslimských v Kanadě. Alespoň křesťanská společnost by byla státem chráněná, ta nekřesťanská ať si vymře.

Tahle logika má jen jednu vadu na kráse. Proč potřebují křesťané ke svému předsevzetí státní pomoc? Je snad celoživotní úsilí o dobro partnera nerealistické?

Jak se teď ukázalo ani ministrův návrh nebyl myšlen vážně, natož realisticky.