Článek politologa Pavla Barši mě nepříjemně překvapil svým protiizraelským laděním. Uznávám sice, že situace ve sporu Palestinců a Izraele není černobílá, ale ze své zkušenosti vím, jaká je touha po konečném mírovém uspořádání u většiny Izraelců (včetně izraelských
Arabů) a velké části Palestinců. Už několikrát se zdálo, že mírové uspořádání je na dosah (v jednom takovém období jsem v Izraeli byl a euforie byla takřka všeobecná) a nakonec vše zhatily útoky alláhvíkým řízených teroristů.
Uznávám, že ze strany Izraelců rovněž není vše úplně košer, ale v současné situaci jsem přesvědčen, že pokud by představitelé Gazy dokázali zastavit útoky na izraelské cíle a zamezit přílivu teroristů a zbraní ze zahraničí, mohla by být Palestina státem nebývalého rozvoje a vzorem mírové spolupráce se svým sousedem. Zdá se, že Izrael své dohody plní, dokazuje to takřka bezchybná spolupráce s Egyptem i vztahy s Jordánskem. Ani palestinští představitelé ze Západního břehu si nemohou příliš stěžovat, neboť spory, kterými se v současnosti zabývají obě strany, opravdu lze řešit mírovými cestami, byť možná dlouho a obtížně.
Mír s Hamásem je bohužel prozatím iluzí. Jak lze vyjednávat s těmi, kteří neváhají (vedle z jejich hlediska oprávněnými útoky na nepřítele) ohrožovat svou vlastní populaci tím, že riskují smrt civilistů, žen a dětí za slib rajských rozkoší po jejich mučednické oběti? Obrázky barbarství izraelských nepřátel jsou většinou jen důkazem zbabělosti hrdlořezů, kteří své zbraně a rakety skrývají ve školách, mešitách a vůbec mezi civilisty, kteří jim ovšem, zblbeni propagandou, bezmezně (zatím) ve své sebezáhubě pomáhají.
Ano, nepodporujme kohokoli bezpodmínečně. Ale neskrývejme své protižidovské postoje za pusté fráze o lidských právech prokazatelných teroristů.
Arabů) a velké části Palestinců. Už několikrát se zdálo, že mírové uspořádání je na dosah (v jednom takovém období jsem v Izraeli byl a euforie byla takřka všeobecná) a nakonec vše zhatily útoky alláhvíkým řízených teroristů.
Uznávám, že ze strany Izraelců rovněž není vše úplně košer, ale v současné situaci jsem přesvědčen, že pokud by představitelé Gazy dokázali zastavit útoky na izraelské cíle a zamezit přílivu teroristů a zbraní ze zahraničí, mohla by být Palestina státem nebývalého rozvoje a vzorem mírové spolupráce se svým sousedem. Zdá se, že Izrael své dohody plní, dokazuje to takřka bezchybná spolupráce s Egyptem i vztahy s Jordánskem. Ani palestinští představitelé ze Západního břehu si nemohou příliš stěžovat, neboť spory, kterými se v současnosti zabývají obě strany, opravdu lze řešit mírovými cestami, byť možná dlouho a obtížně.
Mír s Hamásem je bohužel prozatím iluzí. Jak lze vyjednávat s těmi, kteří neváhají (vedle z jejich hlediska oprávněnými útoky na nepřítele) ohrožovat svou vlastní populaci tím, že riskují smrt civilistů, žen a dětí za slib rajských rozkoší po jejich mučednické oběti? Obrázky barbarství izraelských nepřátel jsou většinou jen důkazem zbabělosti hrdlořezů, kteří své zbraně a rakety skrývají ve školách, mešitách a vůbec mezi civilisty, kteří jim ovšem, zblbeni propagandou, bezmezně (zatím) ve své sebezáhubě pomáhají.
Ano, nepodporujme kohokoli bezpodmínečně. Ale neskrývejme své protižidovské postoje za pusté fráze o lidských právech prokazatelných teroristů.
