Rozhodl jsem se reagovat na článek z Lidových novin z 31. března pod názvem „Přišli a vypnuli proud, prý kvůli povodni“ autora/ky pod zkratkou (kla). Přičítám neobjektivní a jednostranně zaměřený obsah autorově neznalosti aktuální situace a oboru elektřiny. Tím spíše se mohl obtěžovat dotázat se odborníka. V článku se hovoří o svévolných rozhodnutích, nerovném souboji, o nesmyslném odpojení. Když to čtu, je mi až smutno.
Ve zmíněné trafostanici u botelu Racek na pravém břehu řeky Vltavy vystoupala hladina spodní vody až do výšky pouhých 25 - 30 cm pod koncovky napětí o hodnotě 22 kV - to je 22 tisíc voltů!!! Vzdálenost, na kterou může přeskočit elektrický výboj
o tomto napětí, je pouhých 22 cm! Kolik tedy chybělo ke zkratu? Nevím, zda-li si redaktor/ka - kla- dokáže vůbec představit, co by se stalo v případě zkratu při zapnuté stanici. V ideálním případě by byla poškozena nejen trafostanice, ale zřejmě i elektroinstalace botelu. V horším případě, a to velmi pravděpodobně, by v objektu botelu plovoucího na vodě a převážně postaveného z kovu došlo k "probití" a úrazům hostů i personálu. V nejhorším případě i k úmrtím.
To by pak bylo pro novináře téma - Pražská energetika, zanedbala, způsobila škody na majetku, požár, úrazy a třeba i smrt. Naštěstí díky pečlivosti a obezřetnosti našich techniků se tak nestalo ani letos, ba ani při povodních v roce 2002. To, že se nám podařilo odběr napájený z trafostanice u botelu náhradně zapojit již cca za 2 hodiny, považuji za malý zázrak. Během toho času jsme totiž našli technické podmínky pro náhradní zapojení. Jedna z čet, které jezdily po Praze a sledovaly stoupající vodu v ohrožených oblastech, tomu navíc mohla věnovat čas. Místo ocenění práce - rána pod pás. Hostů, kteří seděli po dvě hodiny při svíčkách, je nám skutečně líto, obsahu mrazáků se určitě nic nestalo.
Na druhou stranu - zdraví a životy lidí budou pro nás (a doufám, že pro všechny lidi) vždy mnohem důležitější.
Ve zmíněné trafostanici u botelu Racek na pravém břehu řeky Vltavy vystoupala hladina spodní vody až do výšky pouhých 25 - 30 cm pod koncovky napětí o hodnotě 22 kV - to je 22 tisíc voltů!!! Vzdálenost, na kterou může přeskočit elektrický výboj
o tomto napětí, je pouhých 22 cm! Kolik tedy chybělo ke zkratu? Nevím, zda-li si redaktor/ka - kla- dokáže vůbec představit, co by se stalo v případě zkratu při zapnuté stanici. V ideálním případě by byla poškozena nejen trafostanice, ale zřejmě i elektroinstalace botelu. V horším případě, a to velmi pravděpodobně, by v objektu botelu plovoucího na vodě a převážně postaveného z kovu došlo k "probití" a úrazům hostů i personálu. V nejhorším případě i k úmrtím.
To by pak bylo pro novináře téma - Pražská energetika, zanedbala, způsobila škody na majetku, požár, úrazy a třeba i smrt. Naštěstí díky pečlivosti a obezřetnosti našich techniků se tak nestalo ani letos, ba ani při povodních v roce 2002. To, že se nám podařilo odběr napájený z trafostanice u botelu náhradně zapojit již cca za 2 hodiny, považuji za malý zázrak. Během toho času jsme totiž našli technické podmínky pro náhradní zapojení. Jedna z čet, které jezdily po Praze a sledovaly stoupající vodu v ohrožených oblastech, tomu navíc mohla věnovat čas. Místo ocenění práce - rána pod pás. Hostů, kteří seděli po dvě hodiny při svíčkách, je nám skutečně líto, obsahu mrazáků se určitě nic nestalo.
Na druhou stranu - zdraví a životy lidí budou pro nás (a doufám, že pro všechny lidi) vždy mnohem důležitější.
