Byla to naprosto přesná analýza pana Zbyňka Petráčka, nicméně lze jít někde jaksi hlouběji v tomto stále pokračujícím procesu jakési bolestínské masturbace sebelitováním se. Mělo by být jasné, že hrdost národa je nutno též někdy zpečetit krví, i když to stojí oběti. Historické zkušenosti pak ukazují, že tato krev potom jen stmeluje národ. Český národ bude ale s tímto emocionálním křížem ještě dlouho zápasit.
O zradě, především Francie, není snad pochyb. Nicméně žádný prozíravý politik sledující klasickou povahu francouzské politiky, s něčím takovým by býval musel počítat. Avšak zdá se, že jedna z hlavních příčin problému se jaksi stále opomíjí: neschopnost Masaryka a Beneše řešit konstruktivně národnostní otázku ve vznikajícím státě. Jejich nacionalistická zaslepenost provázená iracionální nenávistí k Habsburkům jim zabránila chápat reálně situaci etnického pnutí, které již existovalo za monarchie a které například poslední císař Karel I. chápal, bohužel až příliš pozdě, daleko zřetelněji než tito dva pánové. Realita situace v roce 1918 byla taková, že menšiny projevovaly prudký odpor vůči Československu, do něhož byly arbitrárně začleněny. Přes tento legitimní odpor například čeští Němci byli po přijetí ústavy v únoru 1920 v podstatě vyloučeni z rozhodování o osudu státu!
Otázka tedy je, kde bylo „sebeurčení menšin“ dle amerického prezidenta Wilsona, kterému Beneš tvrdil, že sudetští Němci jsou vlastně Češi, pouze hovořící německy!
O zradě, především Francie, není snad pochyb. Nicméně žádný prozíravý politik sledující klasickou povahu francouzské politiky, s něčím takovým by býval musel počítat. Avšak zdá se, že jedna z hlavních příčin problému se jaksi stále opomíjí: neschopnost Masaryka a Beneše řešit konstruktivně národnostní otázku ve vznikajícím státě. Jejich nacionalistická zaslepenost provázená iracionální nenávistí k Habsburkům jim zabránila chápat reálně situaci etnického pnutí, které již existovalo za monarchie a které například poslední císař Karel I. chápal, bohužel až příliš pozdě, daleko zřetelněji než tito dva pánové. Realita situace v roce 1918 byla taková, že menšiny projevovaly prudký odpor vůči Československu, do něhož byly arbitrárně začleněny. Přes tento legitimní odpor například čeští Němci byli po přijetí ústavy v únoru 1920 v podstatě vyloučeni z rozhodování o osudu státu!
Otázka tedy je, kde bylo „sebeurčení menšin“ dle amerického prezidenta Wilsona, kterému Beneš tvrdil, že sudetští Němci jsou vlastně Češi, pouze hovořící německy!
