Není divu: jde v něm o „izraelskou“ záležitost - zavraždění jedenácti izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a o „lov“ izraelské tajné služby Mossad na strůjce této vraždy.
Film a jeho námět nastolují nesmírně vážné a dodnes aktuální problémy, jako je politický terorismus, jeho motivy a způsoby boje proti němu. Spielberg si pro propagaci svého filmu najal ve Spojených státech Dennise Rosse, amerického diplomata, jenž se dlouhá léta angažoval v blízkovýchodní mírové diplomacii zaměřené na řešení arabsko-izraelského, zejména pak palestinsko-izraelského konfliktu. V Izraeli pak stejnou úlohu plní Ejal Arad, mediální poradce premiéra Ariela Šarona. Oba propagátoři mají přesvědčit veřejnost, především tu židovskou a izraelskou, že film je „dobrý pro Židy a pro Izrael“.
Zlé jazyky tvrdí, že Spielbergovi jde především o to, aby získal přízeň rozhodující části veřejnosti a kritiků a zajistil si tak pro Mnichov letošního Oscara. Asi bychom měli vůči němu být velkomyslnější. Spielberg je Žid, tvůrce nezapomenutelného filmu Schindlerův seznam, a stěží ho lze obvinit z antisemitismu. Nelze se divit, že chce veřejnost přesvědčit o svých dobrých úmyslech.
Skutečnost, umění a morálka
Z jeho dvou mediálních poradců bude mít Ejal Arad zajisté těžší úkol. Není divu, v Izraeli - více než jinde ve světě - poutá pozornost otázka autentičnosti příběhu.
Spielberg svůj film založil na knize publicisty George Jonase Odveta (česky ji vydalo nakladatelství Academia v roce 1996 - pozn. red.). Jejím hrdinou je - skutečně existující - člověk jménem Juval Aviv, podle autora vůdce skupiny mstitelů, kteří podle příkazu tehdejší premiérky Goldy Meirové vyhledávali všude ve světě pachatele masové vraždy v Mnichově - členy teroristické skupiny Černé září -, aby je likvidovali. Ve filmu se jmenuje Avner. Jenže nyní osmapadesátiletý Juval Aviv nikdy nesloužil v Mossadu a jeho příběh se hemží výmysly a neskutečnými epizodami, které zpochybňují autentičnost filmu.
Ejal Arad otázku autentičnosti vysvětluje takto: „Ptáme se po historické pravdivosti, když Shakespeare ve hře Julius Caesar klade Antoniovi do úst slova jeho projevu? Spielberg vytvořil napínavý film, který je třeba posuzovat s ohledem na jeho umělecké kvality. I za předpokladu, že jsou Avivovy příběhy opravdu smyšlené a nejsou než výplodem jeho horečnatého mozku, i tehdy se smí film posuzovat pouze podle svých uměleckých hodnot.“
Izraelce však intenzivně zaměstnává nejen historická pravda, nýbrž také morální stránka problému. Mnozí z nich sice přiznávají, že zamýšlené poselství Spielbergova filmu může být, že násilím se nemohou řešit konflikty, protože násilí pouze plodí násilí. V zájmu podepření této teze však - tak tvrdí izraelští kritici filmu - Spielberg položil rovnítko mezi teroristy vraždící nevinné lidi a vykonavatele zaslouženého trestu za tyto zločiny.
Kritik New York Times David Brooks tak vyjádřil spontánní názor mnoha Izraelců, když napsal, že Spielbergův film nečiní žádný rozdíl mezi Černým zářím a Mossadem. Ve filmu se po každé likvidaci prohlubuje morální dilema členů Mossadu a jejich pochybnosti o správnosti vlastních činů, až se jejich velitel, filmový „Avner“, zhroutí a rozhodne se přerušit styky se státem, v jehož poslání pracoval: Je morální zabíjet lidi bez soudu? Nedává Izrael podnět ke krvavému řetězu násilí, jenž se znovu a znovu obnovuje?
Leckomu se dokonce zdá, že Spielberg klade na Izrael přísnější měřítka než na teroristy, protože Izrael prý uplatňuje „státní teror“ a zpronevěřuje se židovské morálce, která byla základem jeho existence. Je historickým faktem, že členové Mossadu v Norsku zabili nevinného arabského číšníka, jehož předtím mylně identifikovali jako jednoho z mnichovských teroristů. Je však třeba rozlišovat mezi omylem zavražděnými nevinnými lidmi a mezi záměrným vražděním zcela nevinných lidí, jako byli izraelští sportovci v Mnichově!
Film o tom, co nám spáchali
K tomu se přidávají také stížnosti bývalých vedoucích představitelů Mossadu, kteří se zúčastnili likvidačních akcí, že se s nimi Spielberg neporadil. Bývalý ředitel Mossadu Cvi Zamir a bývalý šéf bezpečnostní služby Šabak Avi Dichter svorně prohlašují, že kdyby šlo Spielbergovi o historickou pravdu, byl by se s nimi poradil a tak by se vyvaroval mnoha nepřesností a omylů ve spojitosti s činností členů Mossadu a s jejich motivací.
Je zajímavé, že podobně argumentoval také Muhammad Daúd, jeden z osnovatelů mnichovského atentátu, který nyní žije v Damašku. Řekl, že tvůrci filmu měli „vyslechnout obě strany“, zatímco „vystupují jako nástroje v rukou sionistů“. Dodal, že lidé zavraždění v Mnichově nebyli nevinní, protože „každý Izraelec, ať už je sportovec nebo hudebník, je voják“. Taková argumentace je ovšem mimo jakoukoli racionální diskusi.
Filmu Mnichov se postupem času zajisté dostane pozitivní kritiky i v Izraeli. Spielberg prozatím může čerpat uspokojení z reakce Ilany Romanové, vdovy po zavražděném vzpěrači Josefu Romanovi, která po zhlédnutí filmu (na zvláštním představení v Tel Avivu, pořádaném speciálně pro dvě vdovy) prohlásila: „Film mne upokojil i vzrušil. Sportovce, kteří byli oběťmi atentátu, představil citlivě a přesvědčivě. Chtěla bych, aby vzpomínka na ně pronikla do srdcí miliardy lidí. Tento film připomene celému světu, co nám spáchali.“
Film a jeho námět nastolují nesmírně vážné a dodnes aktuální problémy, jako je politický terorismus, jeho motivy a způsoby boje proti němu. Spielberg si pro propagaci svého filmu najal ve Spojených státech Dennise Rosse, amerického diplomata, jenž se dlouhá léta angažoval v blízkovýchodní mírové diplomacii zaměřené na řešení arabsko-izraelského, zejména pak palestinsko-izraelského konfliktu. V Izraeli pak stejnou úlohu plní Ejal Arad, mediální poradce premiéra Ariela Šarona. Oba propagátoři mají přesvědčit veřejnost, především tu židovskou a izraelskou, že film je „dobrý pro Židy a pro Izrael“.
Zlé jazyky tvrdí, že Spielbergovi jde především o to, aby získal přízeň rozhodující části veřejnosti a kritiků a zajistil si tak pro Mnichov letošního Oscara. Asi bychom měli vůči němu být velkomyslnější. Spielberg je Žid, tvůrce nezapomenutelného filmu Schindlerův seznam, a stěží ho lze obvinit z antisemitismu. Nelze se divit, že chce veřejnost přesvědčit o svých dobrých úmyslech.
Skutečnost, umění a morálka
Z jeho dvou mediálních poradců bude mít Ejal Arad zajisté těžší úkol. Není divu, v Izraeli - více než jinde ve světě - poutá pozornost otázka autentičnosti příběhu.
Spielberg svůj film založil na knize publicisty George Jonase Odveta (česky ji vydalo nakladatelství Academia v roce 1996 - pozn. red.). Jejím hrdinou je - skutečně existující - člověk jménem Juval Aviv, podle autora vůdce skupiny mstitelů, kteří podle příkazu tehdejší premiérky Goldy Meirové vyhledávali všude ve světě pachatele masové vraždy v Mnichově - členy teroristické skupiny Černé září -, aby je likvidovali. Ve filmu se jmenuje Avner. Jenže nyní osmapadesátiletý Juval Aviv nikdy nesloužil v Mossadu a jeho příběh se hemží výmysly a neskutečnými epizodami, které zpochybňují autentičnost filmu.
Ejal Arad otázku autentičnosti vysvětluje takto: „Ptáme se po historické pravdivosti, když Shakespeare ve hře Julius Caesar klade Antoniovi do úst slova jeho projevu? Spielberg vytvořil napínavý film, který je třeba posuzovat s ohledem na jeho umělecké kvality. I za předpokladu, že jsou Avivovy příběhy opravdu smyšlené a nejsou než výplodem jeho horečnatého mozku, i tehdy se smí film posuzovat pouze podle svých uměleckých hodnot.“
Izraelce však intenzivně zaměstnává nejen historická pravda, nýbrž také morální stránka problému. Mnozí z nich sice přiznávají, že zamýšlené poselství Spielbergova filmu může být, že násilím se nemohou řešit konflikty, protože násilí pouze plodí násilí. V zájmu podepření této teze však - tak tvrdí izraelští kritici filmu - Spielberg položil rovnítko mezi teroristy vraždící nevinné lidi a vykonavatele zaslouženého trestu za tyto zločiny.
Kritik New York Times David Brooks tak vyjádřil spontánní názor mnoha Izraelců, když napsal, že Spielbergův film nečiní žádný rozdíl mezi Černým zářím a Mossadem. Ve filmu se po každé likvidaci prohlubuje morální dilema členů Mossadu a jejich pochybnosti o správnosti vlastních činů, až se jejich velitel, filmový „Avner“, zhroutí a rozhodne se přerušit styky se státem, v jehož poslání pracoval: Je morální zabíjet lidi bez soudu? Nedává Izrael podnět ke krvavému řetězu násilí, jenž se znovu a znovu obnovuje?
Leckomu se dokonce zdá, že Spielberg klade na Izrael přísnější měřítka než na teroristy, protože Izrael prý uplatňuje „státní teror“ a zpronevěřuje se židovské morálce, která byla základem jeho existence. Je historickým faktem, že členové Mossadu v Norsku zabili nevinného arabského číšníka, jehož předtím mylně identifikovali jako jednoho z mnichovských teroristů. Je však třeba rozlišovat mezi omylem zavražděnými nevinnými lidmi a mezi záměrným vražděním zcela nevinných lidí, jako byli izraelští sportovci v Mnichově!
Film o tom, co nám spáchali
K tomu se přidávají také stížnosti bývalých vedoucích představitelů Mossadu, kteří se zúčastnili likvidačních akcí, že se s nimi Spielberg neporadil. Bývalý ředitel Mossadu Cvi Zamir a bývalý šéf bezpečnostní služby Šabak Avi Dichter svorně prohlašují, že kdyby šlo Spielbergovi o historickou pravdu, byl by se s nimi poradil a tak by se vyvaroval mnoha nepřesností a omylů ve spojitosti s činností členů Mossadu a s jejich motivací.
Je zajímavé, že podobně argumentoval také Muhammad Daúd, jeden z osnovatelů mnichovského atentátu, který nyní žije v Damašku. Řekl, že tvůrci filmu měli „vyslechnout obě strany“, zatímco „vystupují jako nástroje v rukou sionistů“. Dodal, že lidé zavraždění v Mnichově nebyli nevinní, protože „každý Izraelec, ať už je sportovec nebo hudebník, je voják“. Taková argumentace je ovšem mimo jakoukoli racionální diskusi.
Filmu Mnichov se postupem času zajisté dostane pozitivní kritiky i v Izraeli. Spielberg prozatím může čerpat uspokojení z reakce Ilany Romanové, vdovy po zavražděném vzpěrači Josefu Romanovi, která po zhlédnutí filmu (na zvláštním představení v Tel Avivu, pořádaném speciálně pro dvě vdovy) prohlásila: „Film mne upokojil i vzrušil. Sportovce, kteří byli oběťmi atentátu, představil citlivě a přesvědčivě. Chtěla bych, aby vzpomínka na ně pronikla do srdcí miliardy lidí. Tento film připomene celému světu, co nám spáchali.“
