S rostoucí nevolí a obavami sleduji mediální "diskusi" (lze-li to tak ještě nazvat) o registrovaném partnerství, ve které roste předvolební politický kalkul na úkor logiky a zdravého rozumu. Blahořečím a děkuji Václavu Klausovi, že zůstal státnicky nad věcí a dal zákonodárcům šanci se ještě vzpamatovat.
Nejsem vázán náboženskými předsudky a nemám nic proti homosexuálům ani homosexuálním vztahům - ať si to třeba ukousnou, když je to baví (přesto že mám husí kůži, jen si něco takového představím). Nechápu ale, proč by na to potřebovali zákon. Partnerství tu vzniká především na základě sexuelních vztahů (stačí se podívat na inzeráty typu "on hledá jeho") a ty žádný zákon nezakazuje. Chápu, že když takový vztah přeroste do hlubší podoby a partneři chtějí spolu žít, přináší to citové, společenské ale i majetkoprávní problémy. Ty se ale nijak neliší od podobných heterosexuálních nemanželských svazků, u kterých je tato problematika (možná že ne úplně) zákonnými normami nějak řešena. Bylo by asi jednodušší příslušné zákony dopracovat, aby byly aplikovatelné obecněji - pro obě kategorie.
Co však považuji za naprosto nepřijatelné je představa, že by inkriminovaný zákon měl postavit homosexuální svazek na úroveň normální rodiny (stávající verze zákona to snad ještě nezaručuje, ale zastánci se netají tím, že toho v dalších fázích hodlají dosáhnout).
Doufám že ještě platí, že rodina je základ státu. Je pravda, že pojem rodina doznává s vývojem společnosti výrazných změn. Z původních přísně křesťanských zásad se především emancipací ženy a jejím širším uplatňováním ve společnosti rodina poněkud rozvolňuje, v důsledku prodlužování věku nabývá význam podíl prarodičů na životě rodiny a výchově dětí, nabývá na významu tzv. širší rodina. Prodloužená fyzická a ekonomická zdatnost prarodičů tlumí negativní vlivy i případného rozpadu manželství, je oslabena absence výchovného vlivu jednoho z rodičů. Dítě materiálně ani psychicky nestrádá.
Nicméně nic se nemění na základním poslání rodiny, reprodukce populace a tím ekonomické posílení státu ( žádná reforma v dohledné době nenahradí např. princip spoluúčasti a solidarity ve zdravotnictví a důchodovém systému) . Proto se vláda správně snaží posílit rodinnou politiku (a politické strany to předvolebně slibují) nemalými finančními i sociálními podporami. Potud je vše v pořádku.
Není to ale v pořádku, podíváme-li se na to přes causu registrovaného partnerství homosexuálů. Z hlediska národohospodářského jsou homosexuální svazky zcela "plané", nic (nebo téměř nic) neplní z toho, co je posláním normální rodiny (heterosexuálního svazku - a to třeba i nemanželského). Zákon má homosexuálům sloužit především v řešení zcela soukromých problémů, týkajících se výhradně osob v registrovaném svazku ( a které paradoxně vzniknou až s uzavřením takového svazku). Proč by však měli profitovat na zákonné podpoře rozvoje rodin? Nebezpečná je argumentace možností adopce dětí. Jaká může být asi sexuelní orientace dítěte, které od malička žije v homosexuálním prostředí? Kolik z nich v dospělosti založí klasickou rodinu? Někteří sexuologové sice hovoří o dědičnosti a neměnnosti sex. orientace, ale existují seriozní odborné studie (byly zmíněny i v LN), prokazující právě rozhodující vliv prostředí a zážitků v dětství.
Jsem přesvědčen, že boj o zákon o registrovaném partnerství je bojem o volební preference a že skuteční homosexuálové o něj ani moc nestojí. Když vidím obrázky demonstrující Paroubkovy socialistické mládeže, silně mi to připomíná povinnou účast pionýrů a svazáků na různých manifestacích za komunistů. Vyřežme problematiku homosexuálních svazků úpravami platné legislativy, ale nevytvářejme z nich plnohodnotnou rodinu!
Nejsem vázán náboženskými předsudky a nemám nic proti homosexuálům ani homosexuálním vztahům - ať si to třeba ukousnou, když je to baví (přesto že mám husí kůži, jen si něco takového představím). Nechápu ale, proč by na to potřebovali zákon. Partnerství tu vzniká především na základě sexuelních vztahů (stačí se podívat na inzeráty typu "on hledá jeho") a ty žádný zákon nezakazuje. Chápu, že když takový vztah přeroste do hlubší podoby a partneři chtějí spolu žít, přináší to citové, společenské ale i majetkoprávní problémy. Ty se ale nijak neliší od podobných heterosexuálních nemanželských svazků, u kterých je tato problematika (možná že ne úplně) zákonnými normami nějak řešena. Bylo by asi jednodušší příslušné zákony dopracovat, aby byly aplikovatelné obecněji - pro obě kategorie.
Co však považuji za naprosto nepřijatelné je představa, že by inkriminovaný zákon měl postavit homosexuální svazek na úroveň normální rodiny (stávající verze zákona to snad ještě nezaručuje, ale zastánci se netají tím, že toho v dalších fázích hodlají dosáhnout).
Doufám že ještě platí, že rodina je základ státu. Je pravda, že pojem rodina doznává s vývojem společnosti výrazných změn. Z původních přísně křesťanských zásad se především emancipací ženy a jejím širším uplatňováním ve společnosti rodina poněkud rozvolňuje, v důsledku prodlužování věku nabývá význam podíl prarodičů na životě rodiny a výchově dětí, nabývá na významu tzv. širší rodina. Prodloužená fyzická a ekonomická zdatnost prarodičů tlumí negativní vlivy i případného rozpadu manželství, je oslabena absence výchovného vlivu jednoho z rodičů. Dítě materiálně ani psychicky nestrádá.
Nicméně nic se nemění na základním poslání rodiny, reprodukce populace a tím ekonomické posílení státu ( žádná reforma v dohledné době nenahradí např. princip spoluúčasti a solidarity ve zdravotnictví a důchodovém systému) . Proto se vláda správně snaží posílit rodinnou politiku (a politické strany to předvolebně slibují) nemalými finančními i sociálními podporami. Potud je vše v pořádku.
Není to ale v pořádku, podíváme-li se na to přes causu registrovaného partnerství homosexuálů. Z hlediska národohospodářského jsou homosexuální svazky zcela "plané", nic (nebo téměř nic) neplní z toho, co je posláním normální rodiny (heterosexuálního svazku - a to třeba i nemanželského). Zákon má homosexuálům sloužit především v řešení zcela soukromých problémů, týkajících se výhradně osob v registrovaném svazku ( a které paradoxně vzniknou až s uzavřením takového svazku). Proč by však měli profitovat na zákonné podpoře rozvoje rodin? Nebezpečná je argumentace možností adopce dětí. Jaká může být asi sexuelní orientace dítěte, které od malička žije v homosexuálním prostředí? Kolik z nich v dospělosti založí klasickou rodinu? Někteří sexuologové sice hovoří o dědičnosti a neměnnosti sex. orientace, ale existují seriozní odborné studie (byly zmíněny i v LN), prokazující právě rozhodující vliv prostředí a zážitků v dětství.
Jsem přesvědčen, že boj o zákon o registrovaném partnerství je bojem o volební preference a že skuteční homosexuálové o něj ani moc nestojí. Když vidím obrázky demonstrující Paroubkovy socialistické mládeže, silně mi to připomíná povinnou účast pionýrů a svazáků na různých manifestacích za komunistů. Vyřežme problematiku homosexuálních svazků úpravami platné legislativy, ale nevytvářejme z nich plnohodnotnou rodinu!
