Je pravdou, že nacionalisté mají v Srbsku, stejně jako v ostatních postjugoslávských zemích silné pozice. Nacionální témata jsou rovněž dodnes součástí veřejného diskursu. Nicméně ve veřejném mínění i na politické scéně v Srbsku existuje k otázkám Kosova nebo válek v devadesátých letech značně pestré názorové spektrum. Interpretace války v Bosně a Hercegovině mé mnohé odstíny od krajně kritického hodnocení srbské úlohy až po obdivování tehdejších bosenskosrbských vůdců Radka Mladiće a Radovana Karadžiće. Tyto postavy, ač vnímané ne zcela jednoznačně, však požívají absolutní úcty převážně jen u stoupenců Srbské radikální strany, kterou Tereza Šupová nesprávně nazývá "Srbskou národní stranou". (Takto se jmenuje nejsilnější prosrbská strana v Černé Hoře).
Nacionalistická Srbská radikální strana sice získala nejvyšší počet hlasů v posledních volbách, nepodílí se však na vládě a je v podobné politické izolaci jako naše KSČM. Podle volebních analýz srbského tisku navíc radikálové spíše těžili ze svého postavení důsledných kritiků neutěšené sociální situace v zemi a korupce a zneužívání moci politiky vládních stran. Nacionální témata včetně Kosova jsou sice součástí politické agitace, ale běžné občany potýkající se s existenčními problémy spíše již unavují.
Srbské vlády od pádu režimu Slobodana Miloševiće tvoří proevropské demokratické strany. Je pravdou, že zvláště Koštunicova demokratická strana Srbska, která na srbské politické scéně zastává místo křesťanské demokracie má blízko k nacionálním otázkám a i ostatní vládní strany musí brát na jejich citlivost ohled. Bylo by divné, kdyby tomu vzhledem k událostem minulých 15 let i dnešní situaci bylo jinak.
V Srbsku ovšem najdeme také poměrně silný proud, který velmi bojovně a vášnivě hájí občanské principy a odsuzuje veškeré podoby nacionalismu vlastního národa, a který v ostatních postjugoslávských zemích nemá obdoby. Veřejné akce na podporu Ratka Mladiće, stejně jako zmiňované Srbské národní hnutí 1389 představují dnes okrajový jev politického života v Srbsku.
Nacionalistická Srbská radikální strana sice získala nejvyšší počet hlasů v posledních volbách, nepodílí se však na vládě a je v podobné politické izolaci jako naše KSČM. Podle volebních analýz srbského tisku navíc radikálové spíše těžili ze svého postavení důsledných kritiků neutěšené sociální situace v zemi a korupce a zneužívání moci politiky vládních stran. Nacionální témata včetně Kosova jsou sice součástí politické agitace, ale běžné občany potýkající se s existenčními problémy spíše již unavují.
Srbské vlády od pádu režimu Slobodana Miloševiće tvoří proevropské demokratické strany. Je pravdou, že zvláště Koštunicova demokratická strana Srbska, která na srbské politické scéně zastává místo křesťanské demokracie má blízko k nacionálním otázkám a i ostatní vládní strany musí brát na jejich citlivost ohled. Bylo by divné, kdyby tomu vzhledem k událostem minulých 15 let i dnešní situaci bylo jinak.
V Srbsku ovšem najdeme také poměrně silný proud, který velmi bojovně a vášnivě hájí občanské principy a odsuzuje veškeré podoby nacionalismu vlastního národa, a který v ostatních postjugoslávských zemích nemá obdoby. Veřejné akce na podporu Ratka Mladiće, stejně jako zmiňované Srbské národní hnutí 1389 představují dnes okrajový jev politického života v Srbsku.
