Konzervativci, soudí Topolánek, odešli poraženi, protože stáhli návrh na snížení daní, nebyli schopni předložit jiný hospodářský program. A nakonec nepřesvědčili ani v tom, že jsou schopni zajistit lepší veřejné služby, jako jsou školy nebo nemocnice. Zklamali ekonomicky i sociálně!
ODS tuto chybu nechce opakovat, proto také v Brně znovu předvedla rovnou daň, okrášlenou štědrým sociálním minimem pro všechny. Právě státem zaručený příjem a rovná daň mají být ekonomicko-sociální jistotou, která ODS zaručí, že se jí nepřihodí totéž co Howardově straně.
Náhlé sociální ohledy ODS překvapily. Začalo se mluvit o třetí cestě, kterou se dříve čistě pravicová strana vydala. Původní ideji třetí cesty (globální demokracie směřující k neustálé sociální proměně společnosti) je Topolánkova strana na míle vzdálená, ostatně vzdaluje se jí i Tony Blair.
Sociální ohled nevychází ani z hlubokých konzervativních kořenů, o nichž nepřesvědčivě hovořil Mirek Topolánek. Důraz na sociální soudržnost ODS získala z marketingových rozborů. Přece jen i Česko je tradiční evropská země, kde sociální jistoty hrají podobně velkou roli jako ve Francii, kde spor o sociální podobu Evropy podstatně pomohl i k odmítnutí evropské ústavní smlouvy.
Ke všemu se ukázalo, že jádro voličů ODS není tak velké, aby mohlo nejsilnější opoziční stranu po osmi letech opět přivést do vlády.
|
Volby budou zřejmě vůbec prvním politickým střetem po roce 1989, v němž obě nejsilnější strany budou mávat přímými finančními sliby a mohutnými sociálními zárukami. |
Občanští demokraté musejí lovit v jiných vodách, v nichž jsou ovšem sociální jistoty a stabilita silnější argumenty než odvaha k investování, riziku a tím i většímu zisku, které tradičně přebíjely hluboce dřímající sociální cit ODS (podobné je to možná i s ekologií nebo kulturou). A tak se zrodila „Tlustá peněženka“ stínového ministra financí - „celoživotní jistota pro všech 10 milionů 235 tisíc občanů České republiky“, jak svůj vynález ve zvláštním způsobem strhující prezentační show charakterizoval Vlastimil Tlustý.
Volby v příštím roce tak budou zřejmě vůbec prvním politickým střetem po roce 1989, v němž obě nejsilnější strany budou mávat přímými finančními sliby a mohutnými sociálními zárukami.
Sociální demokraté už k tomu také našlápli. Premiér Jiří Paroubek si dal rychle vypočítat, že růst reálné mzdy za vlády ČSSD byl více než třetinový, zatímco vlády ODS přinesly občanům ve skutečnosti jen tři procenta v peněžence navíc. Premiérovi do karet hraje i objem spotřebitelských úvěrů a hypoték, které jsou díky nízkým úrokům přístupnější než kdykoliv předtím. Lídr sociálních demokratů slibuje pokračování tohoto trendu, ne-li mnohem, mnohem víc.
ČSSD už začala prodávat i pevné sociální záruky. Zatím se nezvedne finanční spoluúčast pacientů, i když premiér z taktických důvodů neříká, kdy ono „zatím“ přestane platit. Sociálním tématem číslo jedna však byla pro Paroubka obrana odborářských jistot v zákoníku práce, z něhož jeho stranický kolega a odborový předák Štěch udělal masový problém, ačkoli skutečné ohrožení odborářů zdaleka neodpovídá síle jejich pražské demonstrace a je stále jasnější, že šlo spíše o demonstraci předvolební síly ČSSD než o protest proti sociálně bezohledné pravici.
Pohled do peněženky za plentou
Současná hospodářská situace je pro ČSSD mimořádně výhodná. Argument, že Paroubkova strana strašlivě zadlužila celou republiku, jako předvolební beranidlo neobstojí. Za prvé to není tak úplně pravda a potom upřímně řečeno: který volič měřící za plentou peněženkou dohlédne na pohyby státního dluhu a způsoby jeho hrazení. Pomůže tedy v souboji s ČSSD silný ekonomický program a sliby sociálně ohleduplné peněženky, jak to teď dělá ODS?
Marketingem podpořený nákup voličů („v clusteru nezaměstnaných by nás volilo až 15 %“ - M. Topolánek) má v době hospodářské prosperity omezenou účinnost. Jenže jak ukazuje zkušenost Michaela Howarda, v takových časech nepomáhá ani přesvědčování, že premiér je lhář a populista. ODS pro jistotu nabídne obě možnosti (a bude věřit v únavu z vládnutí ČSSD), které vyvrcholí v apokalyptickém varování před nadvládou socialistů a komunistů.
I to už tu bylo. Dvakrát, a úspěch - možná i kvůli opotřebovanosti lídra - to nepřineslo. Pravda - to bylo ještě v dobách, kdy ODS vytěsňovala svou „tradiční“ konzervativní solidaritu s potřebnými a slabšími...
