Zbyněk Petráček nepřímo obhajuje mučení zajatců, které Američané drží na Guantanamu, když se pokouší dokázat, že při dodržování všech právnéch norem by se vyšetřovatelé od zadržených nic nedozvěděli. Jinak řečeno: v Petráčkově pojetí je terorismus tak obludným zločinem, že je morálně přípustné používat proti podezřeklým mučení. Mimochodem: úplně stejným argumentem obhajovali mučení už inkvizitoři vyšetřující podezřeklé z čarodějnictví a ve 20. století pak politické policie v totalitních státech včetně naší StB. Zásadní chybou Petráčkovy úvahy je, že se mylně domnívá, že při použití násilných vyšetřovacích metod se viník přizná, zatímco nevinný mučení vydrží, obvinění odmítne a nic neřekne. Nicméně z čarodějnických procesů pozdního středověku i z vyfabrikovaných politických procesů v SSSR ve třicátých letech (resp. obdobných procesů v ostatních zemích východní Evropy po druhé světové válce) dobře víme, že tomu tak není. Mučená osoba pod nátlakem v naprosté většině případů řekne všechno, co vyšetřovatel chce slyšet, tedy zpravidla obviní další nevinné osoby, jenom aby se vyhnula dalšímu mučení. Výpovědi učiněné pod fyzickým nátlakem jsou proto apriorně nevěrohodné a je zcela správné, že soudy všech civilizovaných zemí je odmítají uznávat. Nejsou-li proti zadrženým, které Američané pochytali často za velmi podezřelých okolností po celém světě, žádné věcné důkazy, pak je třebna považovat je ve smyslu presumpce neviny za nevinné a propustit je.
Mučení vězňů na Guantanámu, jejich držení bez rozhodnutí soudu v časově neomezené vazbě a to bez možnosti obhajoby má ovšem ještě jeden, podle mého názoru mnohem hlubší aspekt. Bushova administrativa podobnými metodami zpochybnila samotné základy hodnot, na kterých USA stojí od svých počátků. K nim patří zásada, že nikdo nesmí být podroben nelidskému zacházení, nikdo není povinene vypovídat proti sobě a každý má právo na spravedlivý proces. Metody na Guantanamu jsou kromě toho nebezpečným precedensem. Je-li totiž dnes možné upřít někomu právo na spravedlivý soud jen proto, že je podezřelý z terorismu, kde je záruka, že zítra nebude podobný přístup aplikován při jakémkoliv jiném politicky motivovaném zločinu?
Terorismus existoval i před 11. zářím 2001, stejně jako existoval po něm a jako existuje i dnes. Jde o metodu boje, nikoliv o nepřítele, a proto bude existovat vždycky. Samotný pojem "válka proti teroru" je proto zcela absurdní.
Žádný zločin, tedy ani teoriristický útok, nemůže ospravedlnit podobné metody, jaké se za Bushovy administrativy začaly na Guantanamu používat. Je dobře, že Barackova vláda vnímá tyto metody jako problém, se který je třeba rychle něco udělat.
Mučení vězňů na Guantanámu, jejich držení bez rozhodnutí soudu v časově neomezené vazbě a to bez možnosti obhajoby má ovšem ještě jeden, podle mého názoru mnohem hlubší aspekt. Bushova administrativa podobnými metodami zpochybnila samotné základy hodnot, na kterých USA stojí od svých počátků. K nim patří zásada, že nikdo nesmí být podroben nelidskému zacházení, nikdo není povinene vypovídat proti sobě a každý má právo na spravedlivý proces. Metody na Guantanamu jsou kromě toho nebezpečným precedensem. Je-li totiž dnes možné upřít někomu právo na spravedlivý soud jen proto, že je podezřelý z terorismu, kde je záruka, že zítra nebude podobný přístup aplikován při jakémkoliv jiném politicky motivovaném zločinu?
Terorismus existoval i před 11. zářím 2001, stejně jako existoval po něm a jako existuje i dnes. Jde o metodu boje, nikoliv o nepřítele, a proto bude existovat vždycky. Samotný pojem "válka proti teroru" je proto zcela absurdní.
Žádný zločin, tedy ani teoriristický útok, nemůže ospravedlnit podobné metody, jaké se za Bushovy administrativy začaly na Guantanamu používat. Je dobře, že Barackova vláda vnímá tyto metody jako problém, se který je třeba rychle něco udělat.
