Nevím, jestli si vůbec uvědomuje situaci, do které nás dostala jeho vláda. Téměř dvojnásobně vyšší inflace, než je průměr Evropské unie, tristní růst hrubého domácího produktu, nejvyšší pokles reálné mzdy v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), nejvyšší růst cen energií, nejvyšší cena elektřiny v přepočtu na kupní sílu a nejvyšší průběžné rozpočtové schodky.
Ano, je třeba objektivně uznat, že vláda nemá jednoduchou pozici. Válka a energetická krize jsou logickými argumenty, proč se situace nezlepšuje, ale to nemění nic na skutečnosti, že sešup našeho hospodářství nemá v Evropě obdoby, a to se se stejnými problémy perou ve všech zemích. Zatímco v kritické době koronavirové pandemie jsme ještě drželi krok s EU, nyní jsme na chvostě.
Zoufalý nezdar vlády
Z každé krize se ale dá dostat, pro vládu to může být výzva, má neskutečný komfort, že disponuje stoosmičkou, a covidová doba jí nahrála, že mohla řadu opatření svést na minulou vládu. To druhé již prošvihla, protože v prvním roce kvůli nepřipravenosti neudělala žádné strategické kroky a Antibabiš už není téma. Početní převahu má ale stále dostatečnou, což je zásadní rozdíl vůči naší menšinové vládě. Sice jsme měli tichou podporu komunistů, ale zdaleka to nebylo automatické.
Proč se tedy vládě tak zoufale nedaří? Protože jich je pět a vhodnou dobu pro změny zaspala. Protože jí chybějí kompetentní a manažersky vybavení lidé. A protože premiér vládu neřídí, ale profesorsky koordinuje. Právě v době krizové je dvojnásob důležité, aby předseda vlády důsledně a nekompromisně vyžadoval plnění úkolů, aby se nebál změn a aby tomu odpovídala i komunikace. Ta je dechberoucí.
Zatímco ministr financí tvrdí, že nám nehrozí řecký scénář, premiér pár minut poté upozorňuje, že stav našich financí je katastrofální. Současně hlásá konec dotační politiky, přičemž ministr životního prostředí připravuje největší dotační akci posledních let ve výši 40 miliard korun, pro majitele domků. Komicky působí jeho setkání s ministryní pro vědu, kde oba deklarují posilování výzkumu, zatímco z financí ve stejný okamžik přichází depeše, že se bude rozpočet na vědu snižovat jako nikdy v minulosti.
Zcela zmateně působí předseda vlády vůči ministerstvu dopravy. Tam nejenže dodnes nepostřehl, že z rozpočtu jde na dopravní infrastrukturu méně než za naší vlády a ministr dopravy to lepí úvěry, ale jasno nemá Petr Fiala ani v tom, jak na tom v dopravě jsme. Jeden den tvrdí, že se zanedbaly dopravní stavby, pár hodin nato pasuje Česko ve stejné oblasti mezi špičku v dopravě. Pravdu nemá ani v jednom.
Mezi špičkou nejsme a k zanedbání výstavby skutečně došlo. V letech 2011 až 2014, kdy se zahájila stavba 800 metrů nových dálnic. V té době byli ve vládě jak současný premiér, tak ministr financí. Od té doby se už jen napravovalo a v roce 2021 jsme zahájili rekordních 71 kilometrů.
Složitější situace
Netvrdím, že jsme v době pandemie byli vzorem komunikace, ale situace byla nesrovnatelně složitější. Pracovali jsme pod nevídaným časovým tlakem a predikovatelnost byla takřka nemožná. Petr Fiala to asi nemyslí zle, nepochybně je jeho zásluhou, že nesourodá koalice ještě drží pohromadě.
Na to, vyvést zemi z tristní hospodářské situace, to ale nestačí. Na přezíravé poučování Zbyňka Stanjury, arogantní vysmívání Jozefa Síkely a marketingové okecávání Martina Kupky už není nikdo zvědavý. Úloha hospodářských ministrů je jinde. A premiér je k tomu musí donutit, nebo je vyměnit za kompetentní ekonomy. Jinak bude považován za slabocha.
