Bylo to víno převážně z jižní Moravy a ze Slovenska a bylo mizerné. Cosi vypovídalo o tuzemské vinařské kultuře, že to krásné, jak říká jeden můj moravský přítel, zůstávalo v tamních sklípcích pro rodinu a známé.
My ostatní jsme se „vpíjeli“ (též dle Nerudova návodu) do „druháku“ či té nejhorší kategorie „pro Prajzly“, jež se pod oněmi svůdnými názvy podávaly všude jinde v širé československé zemi. Na to, že se všem těm vínům dohromady, krásným i patokům, říká vína tichá, tenkrát nějak nepřišla řeč.
