Nekonečné řešení

To, co si o auditu myslí Topolánek s Bursíkem, je dáno jejich motivací – udržet vládu pohromadě. Proto vypouštějí předem jednoznačné soudy. Je to kupodivu, zvlášť u Bursíka, kterého podobné počínání členů tzv. Pačesovy komise před pár dny tak popouzelo. Teď je sám za hlupáka.

Trio Busík–Čunek–Topolánek přitom od začátku muselo vědět, že situace je jiná, než jak se jí snaží předložit veřejnosti. Ale proč se zadavatel auditu neozval dřív?

Schwarzenbergovo váhání provází Čunkův případ od chvíle, co se do něj ministr zahraničí vlastní iniciativou zapletl. Páchá přitom ještě možná víc škody než Čunek ve vládě i ve své straně dohromady. Ministr zahraničí by se měl naučit, že některé věci prostě odkládat nejde. Kdyby býval audit zveřejnil hned, mohli se Topolánek i Bursík vyhnout obrovské víkendové blamáži. Jediný, kdo by se nesmál, je Čunek. Ale na to už jsou stejně všichni zvyklí a vládu by to rozhodně už nijak nepoškodilo.

Ministr zahraničí se musí rozhodnout, zda svým dosavadním kreditem bude dotovat deficit reputace lidoveckého předsedy. Schwarzenberg však zatím evidentně vymýšlel pouze to, jak naservírovat výsledek auditu veřejnosti, aby byl co nejstravitelnější.
Nic takového si však Čunek nezaslouží. Teď přispěchal s vysvětlením, kde se vzal milion v jeho majetku: našetřil jej v letech 1990 až 1998 z diet na služebních cestách. Hle, král paštikářů, v létě pije z kaluže a spásá stromy u silnic, v zimě se potuluje kolem krmítek pro zvěř, spí vždy na mezi. Osvědčená cesta k milionu, že? Tohle může myslet vážně jen velice otrlý či poněkud „pomalejší“ politik.

Dopad neúplného auditu je zničující. Po Čunkovi se fatálně zesměšnili další dva předáci koalice. Ale velký díl viny na tom má i Karel Schwarzenberg.