Dalo se čekat, že zákony, které seškrtávaly podporu stavebního spoření, soud zruší. Dalo se dokonce i čekat, že to udělá s odloženou účinností - ke konci letošního roku. Přesně jak to už nedávno udělal u balíku sociálních zákonů - tehdy i teď šlo o využití (podle Ústavního soudu zneužití) institut "legislativní nouze".
Komentáře LN se tehdy pozastavovaly nad tím, s jakou lehkostí přešla většina soudců ekonomické důvody škrtů nebo fakt, že "legislativní nouze" už byla v parlamentu využita/zneužita více než dvacetkrát a stala se z ní součást pravidel hry mezi vládou a opozicí. Ale budiž; teď však šel Ústavní soud ještě o krok dál.
Bez odkladu zrušil 50procentní daň, kterou parlament zpětně uvalil na příspěvky na stavební spoření za rok 2010. A to jsou právě body 180 až 183. Předseda soudu Pavel Rychetský, který byl zpravodajem k zákonu, zde píše (používáme strojový překlad z právničtiny do češtiny): Tato daň ve skutečnosti nebyla daň, ale maskované snížení státního příspěvku. A to zpětně, což je nepřípustný zásah do nabytých práv.
Soud rozhodl 9:5, z menšinových stanovisek zatím vyšel názor Stanislava Balíka (klienti spořitelen podle jeho výpočtu takto přišli o zanedbatelných 8,20,- Kč denně, což by vzhledem k solidaritě s ohroženými státními financemi klidně oželeli) a Ivany Janů (klientům stavebních spořitelen "nikdo nesáhl na úspory", jen se jim snížila dotace – v čase, kdy se seškrtává například pohřebné a vůbec dávky "těm, kteří na stavební spoření nikdy nedosáhli").
Čtěte více: |
Autor těchto řádek neskrývá, že je mu bližší pohled Ivany Janů. Ale především se obává, čemu to právě Ústavní soud otevřel cestu: o tuto argumentaci se opřou podnikavci v solární energetice, jimž také stát uvalil daň na pádivě rostoucí dotace. A tady už nepůjde "jen" o půl miliardy jako ve stavebním spoření.
