Rád bych vysvětlil některé nepřesnosti, které se objevily v recenzi na Pizzerii Grosseto. První výtka míří k rajčatové omáčce. „Chutná jakoby byla z konzervy“. To má slečna pravdu, v každé pizzerii se omáčka na pizzu připravuje z konzervovaných rajčat, u nás konkrétně z Polpa di pomodoro, kterou dochucuji pouze solí (podtrhuje chuť) a olivovým olejem (ubírá rajčatům kyselost). Rajčata jsou samozřejmě naloženy bez jakýchkoli konzervantů. Tento postup je naprosto běžný po celé Itálii.
Dále recenzentka píše, že „těstoviny byly uvařeny v neslané vodě a na talíři byly slepeny do nepěkných chuchvalců“. Vodu v níž se vaří těstoviny samozřejmě solíme, nesolíme ovšem těstoviny, které připravujeme sami podle originální receptury, kterou jsme zakoupili spolu se strojem Capitani v severní Itálii. Domácí těstoviny se nesolí, aby nevyschly. Nesuší se totiž, pouze se uchovávají tři až pět dní v chladu. To způsobuje mimo jiné i to, že se občas na pánvi slepí. U nesušených těstovin je to opět naprosto běžné a několikrát jsem to v Itálii sám zažil.
Polévka minestrone je jeden z nejstarších italských receptů a liší se od vesnice k vesnici. Na jihu Itálie se připravuje lehčí, naopak na severu v ní doslova stojí lžíce. Náš recept pochází od kuchaře Fabia Testa z Florencie. Podle něj ji necháváme trochu odležet, aby se zelenina skoro rozpadala a pouštěla chuť. Tomatová polévka se zdála přesolená. Připravuji vždy najednou 250 porcí, a přísahám, že nikdo jiný si nestěžoval. Naše polévka je ostřejší, protože ji pouze minimálně ředíme vývarem. Smetanová omáčka se zdála naopak nezajímavá. Piemontský recept, podle kterého ji připravuji, velí použít pouze smetanu sůl a pepř. Problém je, že Češi na rozdíl od Italů obecně rádi více solí a dochucují, proto jim některé italské recepty mohou připadat mdlé. I já proto občas přidávám více parmezánu.
Strategie naší restaurace je podávat kvalitní jídla za přijatelnou cenu. Proto mě mrzí, že slečna Baranik nesprávně uvedla cenu jednoho z kritizovaných jídel pappardele ai funghi porcini nestojí 195 kč, jak je uvedeno nýbrž 165 kč.
Dále recenzentka píše, že „těstoviny byly uvařeny v neslané vodě a na talíři byly slepeny do nepěkných chuchvalců“. Vodu v níž se vaří těstoviny samozřejmě solíme, nesolíme ovšem těstoviny, které připravujeme sami podle originální receptury, kterou jsme zakoupili spolu se strojem Capitani v severní Itálii. Domácí těstoviny se nesolí, aby nevyschly. Nesuší se totiž, pouze se uchovávají tři až pět dní v chladu. To způsobuje mimo jiné i to, že se občas na pánvi slepí. U nesušených těstovin je to opět naprosto běžné a několikrát jsem to v Itálii sám zažil.
Polévka minestrone je jeden z nejstarších italských receptů a liší se od vesnice k vesnici. Na jihu Itálie se připravuje lehčí, naopak na severu v ní doslova stojí lžíce. Náš recept pochází od kuchaře Fabia Testa z Florencie. Podle něj ji necháváme trochu odležet, aby se zelenina skoro rozpadala a pouštěla chuť. Tomatová polévka se zdála přesolená. Připravuji vždy najednou 250 porcí, a přísahám, že nikdo jiný si nestěžoval. Naše polévka je ostřejší, protože ji pouze minimálně ředíme vývarem. Smetanová omáčka se zdála naopak nezajímavá. Piemontský recept, podle kterého ji připravuji, velí použít pouze smetanu sůl a pepř. Problém je, že Češi na rozdíl od Italů obecně rádi více solí a dochucují, proto jim některé italské recepty mohou připadat mdlé. I já proto občas přidávám více parmezánu.
Strategie naší restaurace je podávat kvalitní jídla za přijatelnou cenu. Proto mě mrzí, že slečna Baranik nesprávně uvedla cenu jednoho z kritizovaných jídel pappardele ai funghi porcini nestojí 195 kč, jak je uvedeno nýbrž 165 kč.
