Tehdy bez problémů mohla přijmout legislativu, kterou by lidé přicházející za prací a lepším životem akceptovali. V současné době je jen olejem přilitým do ohně rostoucího extremismu na obou stranách.
Díky neustále živené islamofobii by mohlo dojít brzy k úplnému zákazu šátků na veřejnosti, a možná nejen jich. Pokud byste chtěli být důslední, museli byste zakázat také nošení vousů stejně jako holení hlav a později třeba i muslimská jména. O tom, že to kromě sociálních problémů (pokles vzdělanosti, životní úrovně či izolovanost ženské populace) může také způsobit muslimkám psychická traumata, nikdo nepřemýšlí. Demokratická Evropa by totiž z většiny muslimek udělala štvance, protože nařídit jim, aby si šátek sundaly, je, jako kdybych já po někom chtěla, aby chodil po ulicích nahý. Pokud si někdo přesto myslí, že je to stejné jako zákaz kouření na pracovišti či v restauraci nebo vyhození nepotřebných věcí ze skříně, pak o muslimkách nic neví.
Pro většinu z nás není šátek jen kusem látky. Je to výraz oddanosti a lásky k Bohu, víra, že Bůh chce pro nás to nejlepší. Nenosíme ho kvůli manželům, otcům, ale z vnitřního přesvědčení, a protože krása je jako vzácný drahokam, který se neukazuje každému. Svým oděvem říkáme: Chceme být vážené a respektované ne pro krásu, ale pro inteligenci a schopnosti. Nechceme být předmětem sexuálních představ a obtěžování! I když zahalování vyjadřuje příslušnost k islámu, nelze si ho proto vzít za cíl boje s islámským extremismem. Nicméně je cílem velmi citlivým, neboť dotknout se v islámu důstojnosti ženy je urážka pro celou muslimskou společnost a nejen pro hrstku extremistů.
Záleží na jednotlivcích
Západ označuje závoj jako znak útlaku ženy. Opravdu si někdo myslí, že když nás muslimky donutí sundat si šátky a závoje, že nás osvobodí? Že by se muslimka bez šátku nemohla stát obětí útlaku, ponížení a násilí? Nejsou právě Evropanky nejčastějšími oběťmi diskriminace a domácího násilí? Toto nesouvisí s islámem, který dal ženě ve společnosti respekt, úctu, a dokonce i volební právo před mnoha stoletími. Záleží na jednotlivcích, jejich výchově, získaném chování, vzorech či psychickém rozpoložení, a tak se s tím setkáme všude na světě. Je nepravděpodobné, že bychom to zcela vymýtili, neboť se to nejčastěji odehrává v soukromí. Pokud zakládáte tvrzení na takových ženách, jako je bývalá nizozemská poslankyně Aliová, která byla zbavena občanství právě proto, že své utrpení zinscenovala, aby získala azyl, pak si vybíráte pro svou teorii ženy, které se vám hodí, které žijí v neislámsky vzdělaném prostředí a v zajetí tradic, které jsou vydávány za islám.
Nějak se zapomnělo na ony zahalené muslimky, které dnes skutečně reprezentují moderní vzdělanou muslimskou generaci. Ano, světe div se, jsou mezi námi úspěšné překladatelky, novinářky, inženýrky, lékařky, a dokonce i pilotky dopravních letadel. Ani islám, ani šátek nám nebrání ve studiu a v kariéře, dokonce díky soudržnosti rodiny máme daleko lepší podmínky než naše západní kolegyně. Nejsme náboženskými fanatičkami ani chudinkami, které z nás dělá západní propaganda. Nepotvrzujeme vaše teorie o útlaku žen v islámu. Možná již brzy budeme všechny, a některé to již poznaly na vlastní kůži, dotlačeny před osudovou volbu: buď se dál vzdělávat a pracovat a vzdát se přitom své víry, a tudíž důstojnosti, nebo prostě zůstat doma v izolaci. Co si asi většina zvolí?
