Vážený pane šéfredaktore,
jistě pro Vás nebude žádným překvapením, když Vám sdělím, že jsem stálým a podle mého názoru velmi pozorným čtenářem Lidových novin, které považuji za jedny z nejlepších českých novin, ovlivňujících veřejné mínění. Zvláštním důvodem, který mě nutí k jejich každodennímu čtení je fakt, že zde nacházím mnoho materiálů o mé vlasti. Někdy jsou příznivé, jindy kritické, ale celkem vzato jsou velmi zajímavé a poctivě napsané.
Tím více jsem zklamaný z jednostranného způsobu, jakým komentovaly „Lidové noviny záležitost článku Petera Koehlera pod názvem „Nová polská brambora“, který vyšel v německém deníku „Die Tageszeitung“. Přesně tak, jako kdyby nebylo nejmenších pochyb o tom, že je tento článek skutečně pouhou nevinnou politickou satirou, a pobouření a odpor, jaké vzbudil v Polsku, byly naprosto bezdůvodné. Když už český čtenář dostal možnost seznámit se bezprostředně s jeho obsahem, pak snad by bylo vhodné poukázat rovněž na jiné aspekty této politováníhodné záležitosti.
Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost pracovat v Německu a znám tamní obyčeje, mohu s naprostou jistotou konstatovat, že tento materiál není typickou politickou satirou. Co více, těžko tu lze najít vtip či ironii, které jsou v satirických textech přirozené. Místo toho Peter Koehler uvádí čtenáře v úžas epitety a tvrzeními, která nelze kvalifikovat jinak, než jako pobořující. Jak jinak by se daly popsat formulace o matce bratří Kaczyńských, uvedené v poslední větě článku, která – a o tom autor musel dobře vědět - je již starší osobou (paní Jadwize Kaczyńské je 78 let, za války byla účastnicí Varšavského povstání) a s politikou nemá nic společného. Přemýšlím o tom, jaké by asi byly reakce v České republice, kdyby se podobným způsobem zacházelo s matkou některého z předních českých politiků?
Na základě zpráv o celé záležitosti lze usuzovat, že Poláci, a zvláště pak polští politikové, jsou lidé přecitlivělí a pamětliví, krátce řečeno „bez smyslu pro humor“. Problém však nespočívá v tom, zda nám vadí nebo nevadí kritika. Jedná se pouze o to, aby to nebyla kritika „pod pás“, aby se s námi zaobchazelo „fair“...
Peter Koehler tvrdí, že stejným způsobem pohlíží na všechny politiky, o kterých píše, včetně zahraničních. Avšak v žádném z jeho dřívějších článků jsem nenašel tolik drastických názvů a přirovnání, jakých bylo užito na adresu prezidenta Lecha Kaczyńského a jeho bratra. Mohli bychom mít dojem, že v očích Petera Koehlera si takoví politikové jako Saddam Husajn nebo Alexander Lukašenko, které také popisuje, zaslouží lepší vnímání, než polští politikové, kteří mají demokratický mandát.
Je škoda, že si těchto aspektů celé záležitosti nevšimli novináři, kteří ji prezentovali v novinách, které řídíte...
