Letos jsme zaznamenali výročí rozhodnutí o rozdělení ČSR. Zatímco jsme si toho u nás sotva povšimli, Slovensko si to připomnělo jistě okázaleji. Při nedávné návštěvě Bratislavy jsem zaznamenal, že město viditelně vzkvétá – jak se to ostatně od hlavního sídla nezávislého státu očekává. Slovensko nás dohání a já bych nám přál mít stejně ekonomicky odvážné Mikloše a Dzurindy.
Někdy se zamýšlím nad jednopolárností v našich stycích. Hovořím tu o vzájemných vztazích k našim politickým velikánům. Obávám se, že v současných školních učebnicích slovenská mládež nenajde stejný výklad významu roku 1918, kdy se Slovensko zásluhou TGM a Štefánika vymanilo z maďarsko-habsburského sevření. Soudím, že zásluha TGM a Beneše je v tomto směru bagatelizovaná. Zatímco v našich městech Štefánikem je pojmenováno kde co, na Slovensku památku na TGM nevypátráš. Jinak je tomu v bývalé Jugoslávii, Mexiku, USA, Izraeli či v Užhorodě.
