Jaromír Štětina se v diskusním příspěvku O sladkém zpěvu krysařovy píšťalky dvakrát zmiňuje o bonmotu „bývalý komunista je něco jako bývalý černoch“. Zmiňuje se o něm odmítavě, tedy doslova říká, že bonmot pokulhává. Příspěvek je reakcí na článek Jiřiny Šiklové o prokurátorce Brožové-Polednové a je obhajobou těch bývalých komunistů, kteří později kladli komunistickému režimu odpor, anebo se alespoň chovali slušně.
Podle mého názoru je chybou pana Štětiny paušální odmítnutí tohoto bonmotu, myšleného jako vtip, a vtipy bývají jenom paušalizující. Naopak se domnívám, že je poměrně výstižný. Osoby, které si nikdy s komunisty nezačaly, mají nezpochybnitelnou mravní integritu, za všechny jmenujme například Václava Havla. A je jich víc, i když mohou být kontroverzní. Třeba básník Jan Zábrana, bratři Mašínové, Pavel Tigrid, čeští piloti v britských službách. Zejména také paní Milada Horáková, kvůli jejímuž osudu vlastně byly napsány příspěvky Šiklové a Štětiny.
Vážnosti a mravní integrity těchto osobností bývalí komunisté nedosahují. To je obsah onoho bonmotu.
Podle mého názoru je chybou pana Štětiny paušální odmítnutí tohoto bonmotu, myšleného jako vtip, a vtipy bývají jenom paušalizující. Naopak se domnívám, že je poměrně výstižný. Osoby, které si nikdy s komunisty nezačaly, mají nezpochybnitelnou mravní integritu, za všechny jmenujme například Václava Havla. A je jich víc, i když mohou být kontroverzní. Třeba básník Jan Zábrana, bratři Mašínové, Pavel Tigrid, čeští piloti v britských službách. Zejména také paní Milada Horáková, kvůli jejímuž osudu vlastně byly napsány příspěvky Šiklové a Štětiny.
Vážnosti a mravní integrity těchto osobností bývalí komunisté nedosahují. To je obsah onoho bonmotu.
