Martin Zvěřina se ve svém článku “Zelený přehmat” dopustil vlastního, kardinálního přehmatu. Z hlasovací nehody, která se mi přihodila, vytvořil příběh o podvodu a populismu. Nechci panu Zvěřinovi podsouvat zlé úmysly – byť článek je mimořádně tvrdý – a mnohem spíše se domnívám, že mu pero vedla rutinérská snaha odhalovat nepravosti v politice. Jakkoli se mu to většinou daří, tentokrát netrefil do černého, ale stala se mu nehoda, která má poněkud horší důsledky než můj omyl při hlasování. Ten totiž vzhledem k poměru sil nemohl naštěstí nic ovlivnit.
Senátní návrh na zrušení paragrafu, který zavádí cenzuru zveřejňování odposlechů novináři, jsem otevřeně podporovala. Přiznávám, že jsem se během hlasování spletla. Redaktor ve svém článku tvrdí, že jsem s omluvou otálela celých pět dní a tím její věrohodnost utrpěla. Prý by to bývalo vyznělo jinak, kdybych své hlasování uvedla na pravou míru hned. Souhlasím - to se ovšem také stalo. Bezprostředně po hlasování jsem se -v rozporu se “senzačním objevem” pana redaktora - přihlásila a na mikrofon svůj omyl nahlásila. Že to tak bylo, lze snadno ověřit pouhým pohledem do stenografického záznamu na webových stránkách.
Jelikož mě celá věc mimořádně mrzela a abych předešla případným nedorozuměním, ještě týž den jsem vydala tiskovou zprávu, v níž jsem celou věc vysvětlila a médiím, která se mě ten den zeptala, jsem řekla totéž. Když jsem tedy o věci mluvila na úterní tiskové konferenci, nešlo o zpozdilou a pochybnou omluvu, jak to pochopil pan redaktor, ale o pouhou rekapitulaci celé věci.
Ani několikanásobné jištění nezabránilo vzniku podezřívavých fám. Pan redaktor se dopustil hned několika chyb naráz. Jakoby se řídil heslem: za vším, i poctivě míněnou omluvou, hledej hanebnost. Ano, politická kultura je mizerná. A je důležitým úkolem médií na to upozorňovat. Také proto zastávám stanovisko, že se nemají omezovat cenzurou. Proto jsem také chtěla od samého počátku stát na jejich straně, nikoliv na straně těch, kteří se jich bojí. Pokud však média mají svou úlohu plnit efektivně a poctivě, měla by si ověřovat informace, ze kterých vycházejí. A možná i mírnit svůj sklon vidět za vším podvod. Já jsem se omluvit dokázala a může mě jen mrzet postoj těch, kteří omluvu nepřijali. Teď je na řadě pan redaktor. Jeho článek mě totiž poškodil v očích mnoha slušných lidí, na jejichž názoru mi záleží.
Kateřina JACQUES, poslankyně Strany zelených
STANOVISKO AUTORA:
Paní poslankyni Jacques i čtenářům se omlouvám, skutečnost, že ve stenozáznamu ze sněmovny je ohrazení paní poslankyně uvedeno pod jiným zákonem, mé opomenutí neospravedlňuje.
Martin Zvěřina, komentátor LN
