O Pešatových kvalitách není proč pochybovat

V diskusním příspěvku Zneuctili jim Kunderu! (LN 7. 11. 2008) podotkl Bohumil Doležal na okraj prohlášení 11 světových spisovatelů na obranu Milana Kundery mimo jiné toto: „...existuje svědectví jakési tajemné ‚vynikající osobnosti vědeckého světa z Prahy‘, které Kunderu jasně vyviňuje. Spekuluje se, že má jít o Zdeňka Pešata. V tom případě je jeho hodnocení poněkud nadnesené, ale o to teď nejde“. Nevím, zda S. Rushdie, G. García Márquez, J. M. Coetzee, N. Gordimerová a dalších sedm Kunderových kolegů mají ve svém stanovisku, vydaném v Paříži 3. 11. 2008, na mysli právě Z. Pešata (kriticky k práci Respektu a Ústavu pro studium totalitních režimů vystoupil také např. předseda Akademie věd Václav Pačes i další vědecké osobnosti). V každém případě však považuji za zbytečné pochybovat, navíc jen tak mimochodem, zda Zdeňku Pešatovi náleží podobné hodnocení právem. Naopak, málokterá osobnost poválečné české literární vědy požívá v odborné obci takového respektu, jako tento literární historik – redaktor čtvrtého dílu akademických Dějin české literatury i v těchto dnech dokončeného Lexikonu české literatury a také první polistopadový ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd.