Konečně máme nového ministerského předsedu. Není to sice typ brilantního intelektuála pohybujícího se na mezinárodních fórech jako prezident Klaus, ale celým svým vystupováním a jednáním budí důvěru, jako člověk, který ví co chce a na kterého je spolehnutí. Osobně mně připomíná Antonína Švehlu, dlouholetého předsedu vlády za první republiky, který byl sedlák – statkář z Hostivaře a ač bez širšího vzdělání, dovedl po léta udržovat rovnováhu v politickém životě poválečné republiky.
Osobně se domnívám, že cesta k předčasným volbám je nevyhnutelná a oceňuji pana Topolánka, že tuto skutečnost otevřeně přiznává. V této souvislosti nesmíme zapomenout, že minulé volby probíhaly vlastně ve dvou rovinách. Na jedné straně levicový blok, ke kterému se Paroubek přiznal v okamžiku, kdy byly známy výsledky voleb, zapomenuv na usnesení sjezdu, který spolupráci s komunisty odmítal. Na druhé straně konglomerát stran doplňujících vítěznou ODS, které šly do voleb na základě svých programů. Prezentovaný úspěch levice, to je 200 mandátů, však vůbec neodpovídal součtu hlasů druhé strany. Nejde jen o 200 000 hlasů o které přišly KDÚ-ČSL a Zelení v důsledku nešťastného D´Hontova systému (oč bylo druhé skrutinium spravedlivější!), ale i o součet počtu hlasů malých stran, které se do Parlamentu nedostaly, jenž činil přes 300 000 hlasů! Zatímco se tedy levice ohání počtem 100 mandátů, ve skutečnosti jí chybí 500 000 hlasů, které se v počtu mandátů neprojevily. Proto se Praoubek bojí předčasných voleb jako čerte kříže, protože není pochyb, že v předčasných volbách by všechny malé strany, pokud nejsou sebevrahy, upustily od samostatných kandidátek a volily by některou ze tří stran, stojící v politickém spektru na pravé straně.
