Pro existenci téhle úmluvy hovoří nejen včerejší tiskové prohlášení Jiřího Paroubka hýřící státotvorností („ČSSD je připravena a ochotna převzít svůj díl odpovědnosti za úspěšné zvládnutí předsednictví“), ale i slova vicepremiéra Alexandra Vondry: „Já to chápu, opozice má svou roli a nemůže se jí vzdát, ale bylo by asi na místě po těch šest měsíců řekl bych více táhnout za jeden provaz.“
Sama dohoda rozhodně není ničím špatným či snad zločinným, právě naopak. Ve chvíli, kdy bude exekutiva zaměstnána našimi povinnostmi vůči EU, by bylo krajně hloupé, aby toho opozice zneužívala. Například párování ministrů ve sněmovně je civilizačním minimem.
Nepoložit si otázku Co za to Paroubek dostane? by ale bylo neprozíravé. Vždyť rozjařený vítěz voleb sršící arogancí se najednou rychle a hladce dohodl se zástupcem „stupidních lidí“ v parlamentu.
Dvě podmínky formulované včera Jiřím Paroubkem, ratifikaci Lisabonské smlouvy a „seriózní“ debatu o datu přijetí eura, nelze brát vážně. To první Topolánek slíbil již německé kancléře Merkelové, to druhé se děje, stačí se trochu zajímat.
Jiné vysvětlení skýtá možnost, že ČSSD získala koncese, o kterých nevíme. Tahle varianta jako vysvětlení bleskového zkrotnutí opozice působí pravděpodobněji.
Slíbil Topolánek, že nebudou žádné další reformy? Získá Jiří Paroubek konečně funkci předsedy sněmovny? Vyhandloval Topolánek za eurovstřícnost ODS podporu pro radar v Brdech?
Některé věci se vyjeví brzy, třeba ve chvíli, kdy ministr Julínek se svou reformou narazí už příští týden ve vládě.
Nevypluje-li obchodní povaha dohody na povrch, nezbude nám než věřit v zázračnou proměnu premiérovu. Jestli po jedné jediné schůzce změklo okoralé srdce šéfa opozice, je Topolánek geniálním vyjednávačem a jeho budoucnost lídra není nikým ohrožena. Anebo skončí, jakmile mu dojdou přesvědčovací „prostředky“?
