Takováhle mentalita pak vede například pana Stanjuru k válce s vlastními úředníky na ministerstvu financí. Když podobně pobrekával Andrej Babiš, dostalo se mu výsměchu, Petra Fialu v čistkách na úřadech podporují i někteří novináři.
Možná sledujeme mediální přípravu pro nějakou rozsáhlejší vlnu vyhazovů ve státní správě, možná jen metodu, jak se vymluvit na to, že práce vládě nejde od ruky tak, jak si představovala v opozičních lavicích. Ano, práce některých úředníků, zejména třeba na ministerstvu zdravotnictví, jejichž výtvory šmahem rušily soudy, byla mizerná. Určitě by zasloužili nějak přísně potrestat, ale dokud to neumožní zákon, bude to mít každá vláda těžké.
Ministři narazili na hradbu. Služební zákon brání vládě vládnout |
Z tohoto pohledu dává novela služebního zákona smysl. Avšak neměla by být chápána ideologicky jako nějaká generální čistka vedená přesvědčením, že úředníci zmatkují schválně, protože jsou představiteli „minulé éry“. To je ten nejhorší způsob komunikace, který žádného z úředníků nenaladí pozitivně vůči současné vládě. Navíc evokuje Brechtův bonmot o „výměně lidu“.
Bývalý sociálnědemokratický premiér Vladimír Špidla přirovnával politiku k fotbalu, když říkal, že i hřiště hraje a každý musí počítat s tím, že není rovné, nebo je trochu z kopce, ale je pro všechny stejné. Proto se nelze donekonečna vymlouvat na nějaké okolnosti, je nutné předvést výkon. To jako by tým profesora Fialy stále nepřijal za své, přitom mají skvělou startovní pozici: velice rychle sestavili vládu a disponují pohodlnou sněmovní i senátní většinou.
Kolikrát ještě uslyšíme větu „Za to může Babiš“? Znamenat ale bude: S tímhle jsme také nehnuli.
