Papež by měl cestu do Turecka odložit

Papež Benedikt XVI. citoval ve své přednášce v Regensburgu ze spisu byzantského císaře Miguela, který věděl, o čem mluví, strávit několik let jako rukojmí u tureckého sultána a celý svůj život zasvětil pokusům vyprostit zbytky své říše ze rdousícího tureckého obklíčení. Vedl dialog a místy vášnivou polemiku s přáteli, které si v muslimském prostředí získal. Papež samozřejmě mohl zmínit příklad křesťanského násilí a ušetřit si potíže. Nicméně zvolený citát pravdivě zrcadlí bolestně získanou historickou zkušenost a jestliže společnou platformou muslimského rozhořčení je naprosté popření, že by kdy v historii docházelo k násilným metodám šíření islámu, potom je otázkou, o čem by měl papež v Turecku s muslimy mluvit. Jeho situace před plánovanou cestou je naprosto zoufalá. Pokud se jen náznakem dotkne skutečnosti, že před rokem 1453 byl Cařihrad křesťanským městem a že centrální mešita stojí na místě původního chrámu Svaté moudrosti, urazí muslimy natolik smrtelně, že opět vzplanou kostely a život křesťanů v muslimských zemích se stane peklem. Pokud bude v duchu svého předchůdce líbat Korán, objímat se se svými hostiteli a prosit o odpuštění za křesťanské zločiny spáchané na muslimech, budou jeho gesta vnímána jako vynucená strachem o osud svých souvěrců. Domnívám se, že nejmenším zlem by bylo, kdyby papež návštěvu Turecka odložil. Neumím si představit, že by tam mohl v současné rozbouřené atmosféře vystupovat bez nátlaku jako duchovní osobnost.