Její lídr Bohumil Laušman, kterého StB gangstersky unesla z rakouského exilu a za nevyjasněných okolností nechala zemřít ve vězení, patří k symbolům obětí komunismu.
Ale táž ČSSD dnes hrozí spoluvládnutím s komunisty.
Je-li tento problém spletitý i pro pozorovatele, můžeme se divit, že se ho ani nesnaží chápat Konfederace politických vězňů?
Bývalí muklové (mukl = muž určený k likvidaci) jsou zvláštní, většině společnosti těžko srozumitelnou skupinou.
Ti lidé mají za sebou krušné životy a nepředstavitelné zkušenosti. Kašlou na politickou korektnost i na politiky utvářené pomocí průzkumů, marketingových analýz a školení PR. Moc dobře vědí, že ČSSD měla své oběti v boji proti komunismu, ale ve chvíli, kdy pozorují, jak špičky stejnojmenné strany zvažují spolupráci s KSČM, je to pro ně jen abstraktní poznatek.
Jiří Paroubek se čílí na Konfederaci politických vězňů, ale měl by se čílit sám na sebe. Vymysleli si snad muklové jeho projev z roku 2006, z volebního okamžiku, kdy si myslel, že má s komunisty většinu? Vymysleli si snad muklové regionální koalice ČSSD s KSČM? Váhají snad muklové nad bohumínským usnesením, které sociální demokracii spoluvládnutí s komunisty zapovídá?
Je skoro s podivem, že David Rath nepřipomněl výrok připisovaný Hitlerovi: "Z komunisty může být dobrý národní socialista, ze sociálního demokrata nikdy.“
Jenže tenhle argument znalce, dávající sociální demokracii vysoký kredit, bledne před naší realitou. Paroubek Konfederaci politických vězňů vyčítá, že její vedení je zneužíváno k propagaci názorů jen jedné části politického spektra. No jistě, ale co je na tom proboha divného? Muklové si vždy vyberou jednu část společnosti – tu, která odmítá komunismus a komunisty.
