Je obrovským trhem s 1,4 miliardy obyvatel, ale současně konkurentem Německa na třetích trzích. Přitom je jeho druhým největším obchodním partnerem. A že je „systémovým rivalem“, je rovněž pochopitelné a logické, neboť Čína a Německo jsou země s rozdílnými společenskými systémy, se zcela jinou strukturou společenského uspořádání.
Strategie všech azimutů
Český prezident Pavel se nechává při různých příležitostech slyšet, že Čína „není přátelskou zemí“. Tak se vyjádřil na nedávném Kodaňském summitu. Tak se ale také vyjádřil v minulém týdnu na shromáždění za přítomnosti tchajwanského ministra zahraničí. Loni uskutečnila agentura STEM ve spolupráci s některými institucemi, například Nadací Friedricha Eberta, na objednávku jedné z největších českých bank detailní průzkum veřejného mínění pod názvem „Česko 2022“. Jedna z otázek v rámci tohoto průzkumu, jehož výsledky byly zveřejněny, byla, jak lidé vidí začlenění a směřování naší republiky.
Plných 33 procent lidí odpovědělo, že republiku vidí jakou součást Západu. Zajímavé je, že 30 procent respondentů odpovědělo, že si přejí, aby Česko bylo mostem mezi Západem a Východem (byla použita formulace „neutrálním mostem“), tedy stará myšlenka prezidenta Edvarda Beneše, vycházející z geopolitické polohy státu ve středu Evropy. Podle mého názoru je možné jedno skloubit s druhým, jedno s druhým se nevylučuje.
Nynější česká vláda, ale také většina mainstreamových médií, považuje strategii všech azimutů, kterou se snažil v zahraniční politice státu uplatňovat bývalý prezident Zeman (v letech 2005 až 2006 jsem tak charakterizoval jako premiér zahraničně-politickou pozici tehdejší vlády) za nadbíhání Rusku a Číně. S takovým názorem nesouhlasím. Je to orientace, která má své racionální jádro, mimo jiné v potřebě českého průmyslu expandovat a prosazovat se se svými výrobky i investicemi, pro které je evropských trh těsný, také na jiných trzích.
Je potřeba si připustit, že materiálním základem prosperity a vysoké životní úrovně obyvatel EU a Česka byl dovoz levných ruských surovin. Ten buď skončil, anebo bude ukončen, a zejména země střední a východní Evropy ovládla v uplynulých dvou letech velká vlna inflace a z toho vyplývající významný pokles životní úrovně lidí.
Twitter jde autoritářům na ruku. Číňané v Česku blokují komentáře u vlastních příspěvků, říká analytička |
Česká vládní administrativa, včetně špiček parlamentu, se místo řešení pádící inflace a obnovy hospodářského růstu zabývá neužitečnými otázkami typu rozvoje vztahů s Tchaj-wanem. Vidí je – velmi nerealisticky – jako alternativu ekonomických vztahů s Čínskou lidovou republikou (ČLR). Přitom nevnímají fakta. Ta jsou jasná. Čísla nikdy nelžou.
Chybí smysl pro realitu
ČLR je druhým největším obchodním partnerem státu (Tchaj-wan je v pořadí obchodních partnerů Česka až na 32. místě). A levné a kvalitní čínské spotřební zboží, především obuv, textil, elektronika, je a bude vyhledáváno, a nejen v Česku, nízko- a středněpříjmovými skupinami obyvatelstva. Také proto, že v současnosti klesá jejich koupěschopnost.
Ministr zahraničí Tchaj-wanu navštívil nedávno Prahu. Byl zahrnut nebývalou péčí vrcholných ústavních činitelů a zúčastnil se summitu, jenž byl zaměřen proti pevninské Číně. Nelze si nevšimnout, že prezident Pavel, pravděpodobně díky svým poradcům, převzal (nejen) na tomto summitu americký postoj, že Čína je hrozbou pro Západ, a tedy i pro Česko.
Je to zarážející rozdíl proti pragmatické a rozumné formulaci použité v nové bezpečnostní strategii Německa. Německý průmysl má zájem exportovat do Číny své výrobky včetně německých automobilů, ve kterých je také mnoho součástek a náhradních dílů vyrobených v Česku. Čína považuje návštěvu tchajwanského ministra zahraničí v Česku za velkou provokaci.
Čeští představitelé si zvykli být při návštěvách Tchaj-wanu jakýmsi předskokanem představitelů USA. Relativně často cestují na ostrov, který po nich navštíví i američtí představitelé. Loni to byla tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiová. Letos to bude na podzim nový předseda Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy.
Putinovi dojde, že válka není v zájmu Rusů, míní Biden. V jaderný útok nevěří |
Uvidíme, zda Američané nyní nezvolí poněkud jiný přístup. Už také proto, že ministr zahraničí USA Antony Blinken při jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu 19. června potvrdil zásadu jedné Číny jako konstantu americké zahraniční politiky a přístupu k Číně. Toto vyjádření by měli pozorně sledovat čeští ústavní činitelé včetně prezidenta a předsedů parlamentních komor.
Pro české představitele to budou možná na dlouho poslední výlety na Tchaj-wan, neboť počátkem příštího roku se zde uskuteční prezidentské a parlamentní volby, v nichž má velkou šanci zvítězit opoziční strana Kuomintang (KMT). O změnách trendů v tchajwanské politice svědčí výsledky komunálních voleb loni na podzim, v nichž drtivě vyhrála KMT.
Ta ve své politice vychází ze zásady jedné Číny a její političtí představitelé nehodlají ČLR provokovat úvahami o vyhlášení plné nezávislosti ostrova na Číně. Takovou deklaraci by Číňané zřejmě považovali za casus belli. Koneckonců, podobně by se dívali na případné iredentisty také Američané, pokud by o odchodu z americké unie vážně uvažovaly například Portoriko nebo Havajské ostrovy. Nejvyšším vládním představitelům Česka tedy chybí smysl pro realitu a úplně se vytratila jejich schopnost dělat vlastní, nezávislou zahraniční politiku republiky v národním zájmu.
