Historickou lekci o moderní morálce spojil Petr Zídek s úmrtím medievalistu Dušana Třeštíka. Vyzvedl jeho mimořádné odborné i publicistické schopnosti, přičemž nastavil zrcadlo všem českým historikům: „Ze stáda českých historiků se vymykal nejen svou výškou. Nebyl profesorem. Dokonce ani docentem. Akademické frčky... ho zjevně příliš nevzrušovaly... Čas, který jiní věnují upevňování svých pozic ve strukturách zbyrokratizované vědy, mohl využít plodněji.“ A basta! Co slovo, to perla.
Dušan Třeštík až na dvouletou asistenturu na pražské fakultě (1956–1958) po celý život pracoval v Historickém ústavu akademie. Neučil a tudíž nemohl dosáhnout pedagogické hodnosti docenta či profesora. Jistě svou erudicí na to měl.
Zarazilo mě ovšem pojmenování českých historiků stádem. Zídek jakoby spadl z nebe a neví, co se s historiky za posledních desetiletí stalo. Jejich nejtvořivější část, a charakterově nejčestnější, normalizátoři jednoduše poslali k lopatě, znemožnili jim práci, publikování, kariérní postup, takže jakéže „upevňování pozic“? Část jich putovala do vězení, větší část byla vyhnaná do ciziny. To se snad příslušníkům „zbyrokratizované vědy“ nestává, nebo ano? Patří i tyto oběti normalizátorů do „stáda“?
Třeštík znormalizován nebyl, mohl své hlavní dílo publikovat právě za normalizace. Co ho to stálo, co za to zaplatil, objasní snad budoucí dějepisec české historiografie. Měl výhodu, kterou v pořadu Na plovárně připomněl i Marku Ebenovi – byl středověkář a tam Biľakové svými pařáty nedosáhli, i když osud brněnského Mezníka ukazuje, že ani únik do starších etap dějin nikoho nechránil.
Dušan Třeštík až na dvouletou asistenturu na pražské fakultě (1956–1958) po celý život pracoval v Historickém ústavu akademie. Neučil a tudíž nemohl dosáhnout pedagogické hodnosti docenta či profesora. Jistě svou erudicí na to měl.
Zarazilo mě ovšem pojmenování českých historiků stádem. Zídek jakoby spadl z nebe a neví, co se s historiky za posledních desetiletí stalo. Jejich nejtvořivější část, a charakterově nejčestnější, normalizátoři jednoduše poslali k lopatě, znemožnili jim práci, publikování, kariérní postup, takže jakéže „upevňování pozic“? Část jich putovala do vězení, větší část byla vyhnaná do ciziny. To se snad příslušníkům „zbyrokratizované vědy“ nestává, nebo ano? Patří i tyto oběti normalizátorů do „stáda“?
Třeštík znormalizován nebyl, mohl své hlavní dílo publikovat právě za normalizace. Co ho to stálo, co za to zaplatil, objasní snad budoucí dějepisec české historiografie. Měl výhodu, kterou v pořadu Na plovárně připomněl i Marku Ebenovi – byl středověkář a tam Biľakové svými pařáty nedosáhli, i když osud brněnského Mezníka ukazuje, že ani únik do starších etap dějin nikoho nechránil.
