Dostali všechno, co chtěli, a pořád jim to nestačí, zní z jedné strany. Tím „vším“ je myšleno ministerstvo zemědělství a celkem tři vládní posty. Viděno z jiné strany neboli očima přinejmenším části lidovců ale totéž vypadá poněkud jinak. Jedno ministerstvo je tak trochu politicky vytunelované, druhé je mezi těmi nepříliš chtěnými a třetí vlastně ani ministerstvem není. Anebo je to prostě jen kompromis?
Základní teorie kompromisu existují dvě. Podle té první, idealistické, je to řešení, které uspokojí všechny. Ta druhá – trochu nihilistická – považuje kompromis za variantu, z které jsou všichni akorát nešťastní. V případě nabídky pro lidovce to na kompromis vypadá jen s velkým přivřením očí. Všichni spokojení nejsou určitě – vedení strany sice nabídku večer podpořilo, definitivní slovo ale bude mít celostátní výbor strany. Nevypadá to ale ani na tu „nihilistickou“ variantu kompromisu. Přinejmenším ze sociální demokracie zní uspokojení. Je podružné, zda jsou požadavky KDU-ČSL oprávněné – v politice nic takového neexistuje.
ČTĚTE K TÉMATU |
Lidovci mají tu smůlu, že pokud koaliční jednání zkolabují, budou za viníky považováni oni. S návratem do čela resortu zemědělství plánovali i jakýsi návrat do luxovských dob. Nyní by to ale spíše byla připomínka role, která byla lidovcům v té době přisouzena. Tedy těch, co mají větší požadavky, než si jejich postavení zaslouží. Těch, co jim není proti srsti klidně i rozbít vládu.
A bylo podružné, zda to bylo hodnocení spravedlivé. Pokud by nakonec nabídku odmítli, také tímto by vstoupili do stejné řeky.
