Nálety na Sýrii jsou samozřejmě sporné z hlediska mezinárodního práva. Zatímco vláda v Bagdádu o vojenskou pomoc Američany a jejich spojence požádala, ta v Damašku byla o letecké kampani pouze „informována“. Ale vzhledem k nebezpečnosti nákazy zvané IS je toto nyní podružné. Navíc syrské vládě oslabení jejích domácích protivníků, na něž je sama krátká, asi může těžko vadit.
USA do náletů chytře zapojily i několik arabských zemí. Mimo jiné proto, aby nemohlo docházet ke klasickému zjednodušování, že jde o „válku Západu proti muslimům“ - jakkoliv tohle budou bezpočty islamistů papouškovat vždy. V této konstrukci se ale skrývá i riziko z případné pozemní ofenzívy.
Rozšíření letecké kampaně na pevnou půdu je v tuhle chvíli nemyslitelné hlavně kvůli odporu, který k tomu panuje ve Washingtonu. Americký prezident Barack Obama vydláždil svoji cestu do Bílého domu slibem, že stáhne vojáky z Iráku. Z představy, že by svůj mandát končil jejich opětovným vysláním na Blízký východ, ho musí polévat studený pot. Pak je tu ale ještě jeden důvod mluvící proti pozemní invazi – právě to si dost možná mnozí předáci Islámského státu přejí. Zatáhnout Američany do bojů na zemi, aby se „hrdinní muslimové tváří tvář postavili okupantům ze Západu“.Podle některých názorů jsou takovým „lákadlem“ i videa se stínáním hlav západních rukojmích, kterými islamisté chtějí na Západě vyvolat nějakou silnou, emotivní reakci. Letecké údery navíc skýtají ještě jednu výhodu: USA a jejich spojenci mohou využívat technologickou převahu, na níž sice odhodlaní, ale ve výzbroji přeci jen o kategorie zaostalejší fanatičtí islamisté nemají protizbraň.
K TÉMATU: |
A to hlavní na závěr: jsou nálety dostačující? Samozejmě, že ne. Současná letecká kampaň je i po rozšíření z iráckého území na to syrské stále jen taktikou v duchu clintonovského „kouřit, ale nešlukovat“. Neboli vojensky zasáhnout, ale co nejméně riskovat – životy vojáků i politické body. Za současného stavu světa je to sice nedostatečné, ale bohužel i umění možného. A do značné míry i následkem nejistoty Západu a chybějící dlouhodobé strategie: svrhnout Saddáma, ale nezacelit včas a dostatečně bezpečnostní vakuum v zemi. Stáhnout vojáky z Iráku, ale opět tam nechat podobné vakuum. Oslabit syrského vůdce Bašára Asada, ale místo vytvoření mocenské alternativy nechat vzniknout podhoubí, z něhož se vynoří fanatici podobní těm z Islámského státu. Ale takhle to na složitém Blízkém východě už léta chodí...
