Pak jsou tu ovšem ještě důsledky jejich vládnutí a i zde tato paralela platí. Čím je politicky slabší premiér, tím větší prostor se otevírá dalším aktérům. A bylo by bláhové si myslet, že prezident Klaus, pověstný vykolíkováváním svého mocenského prostoru kam jen to jde, toho při sporu o Lisabon nevyužije.
Premiér Fischer může být sebevětší mistr kompromisu, pozice vlády jako taková tím ale trpí. To, co začalo potupným nošením podpisů od premiéra Grosse, nyní jen logicky pokračuje úkolováním vlády při vyztužování hradeb proti sudetským nájezdníkům. Pokud ve Strakově akademii nesedí někdo, kdo může a dokáže říci NE, dočkáme se dalšího vychylování moci ve prospěch prezidenta. Ať už na Pražském hradě bude sedět kdokoliv.
