Za prvé. Na stát velikosti, významu a vojenské síly Česka je u nás „újezdů“ příliš a příliš velkých. Bylo to jasné už po listopadu 1989, ale tehdy se rušily jen symbolicky. Buď ty, ze kterých sovětská armáda udělala okupační skvrny (Milovice, Ralsko), či ten, který přešel z reglementace vojenské do reglementace nového Národního parku Šumava (Prášily).
Ostatních pět přežívá dodnes. Je jich tu tolik hlavně proto, že to umožnilo sociální inženýrství po roce 1945. Ve vysídlených Sudetech armáda prostory „prostě zabrala“, jak by se řeklo dnes. Ten brdský je unikátní jednak tím, že je nepohraniční, autochtonní (vyhlášen už roku 1926), ale i tím, že ho tvoří jeden souvislý krajinný celek, jediné středočeské hory. Zůstanou středočeským celkem i nadále? Tohle zajímá ČSSD a starosty.
ČTĚTE TAKÉ: |
Za druhé. Za posledních 25 let se armáda modernizovala, zeštíhlila a přeorientovala svůj charakter. Její početní stavy se smrskly na desetinu, tanky vymizely, nad vrtulníky se smráká. Jen armádní areály zůstaly stejně veliké. Je normální a udržitelné, aby v Evropě byl jen jeden vojenský prostor (britský Salisbury Plain) rozlehlejší než ty největší české? Asi ne.
Za třetí. Často se ozývá argument, že Brdy jsou dodnes tak zachovalé díky vojákům. (Na tom něco je, výbuchy granátů při cvičení prospívají půdě i vřesovištím.) A že mají-li takovou krajinou zůstat, musí pod vojenskou správou i setrvat. Ale pokud to tvrdí šéf sněmovny Jan Hamáček, de facto tím říká, že tento stát není ani 25 let po revoluci schopen chránit krajinu jinak než po vojensku. To snad ne.
Úhrnem. Je znakem dospělé společnosti, že Brdy se po devadesáti letech správy vojáků vrátí občanům, přesněji státní správě, kterou bude vykonávat CHKO. Pak totiž poprvé v české historii celková plocha národních parků (dnes 1209 km2) překročí celkovou plochu vojenských prostorů (dnes 1297 km2). Ministr Stropnický, ať už si o něm myslíte cokoliv, má ve věci Brd pravdu. Za touto pravdou stojí i armáda a stály za ní i minulé vlády. Proto se Brdy vrátí občanům.
