Opírá se o šetření u dětí ve věku 11–15 let. A nabízí zajímavou výpověď o jejich životním stylu i o tom, jak se vyvíjí v čase. Máme-li poselství studie shrnout, nabízí se jaksi klišovitý výraz: boří některé zažité stereotypy.
Až 50 tisíc českých dětí má závislost na internetu. Nepřetržitě online je každý jedenáctý školák |
Například. Propadají děti virtuálnímu světu? Stráví víc času na sociálních sítích než venku, v přírodě, s kamarády? Odpověď – v tomto i jiných bodech – zní „ano, ale...“. Ano, pro děti je elektronický vesmír nepominutelnou součástí života. Ale jen pro malou část z nich (8,5 procenta) to dosahuje rizikové hodnoty potvrzující hlášku „Já bych ty internety zakázala“.
Nebo alkohol a tabák. Média už pár let varují, že české děti stále více pijí a kouří. Ale podle studie vypadá skutečnost jinak. Tedy ne že by ten problém nebyl, že by české děti nepatřily k evropskému nadprůměru hříšníků. Ale neblahá křivka vyvrcholila v roce 2010 a od té doby docela úspěšně klesá.
Už žádné volné školní přestávky. Místo mobilu raději vybíjenou |
Píšeme-li, že křivka klesá, není to směrem k úplné askezi. Spíše je to tak, že děti mění jedna lákadla (alkohol, tabák) za jiná (energetické nápoje s vysokým obsahem kofeinu). Nicméně celkový trend chování dětí shrnuje Michal Kalman, hlavní řešitel studie, takto: „Přijímají západoevropský životní styl.“
Je to něco, co zná i generace jejich rodičů či spíše prarodičů. Něco čemu politologové říkají „měkká síla“. Západ nevyhrál studenou válku silou svých zbraní, ale silou rock’n’rollu, kokakoly a texasek. Dnešní dospívající už neznají slovo texasky a nevědí, jakou bombu džíny představovaly pro mládež před šedesáti lety. Ale inspirace přebírají z téhož směru jako ona. A za půlstoletí se budou i oni rozčilovat nad „dnešní mládeží“. Tak to bylo, je a bude.
