Můžete si zoufat nad stavem přírody a varovat, že končí planeta, jak jsme ji znali. Nebo nad manýry mládeže a skuhrat, že končí společnost, jak jsme ji znali. Anebo nad výsledky voleb a proklínat situaci, která ukončuje demokracii, jak jsme ji znali.
Je to aktuální teď, kdy je jasné toto. Polovina lidí bude s výsledkem více či méně spokojena a polovina lidí více či méně nespokojena. Ale opravňuje to činit závěry, že končí demokracie, jak jsme ji znali? Nedávno o tom psal židovský intelektuál Daniel Gordis. Netleská vítězství Netanjahua v Izraeli a jeho vládě, ale daleko víc ho rozčilují ti, kteří tvrdí, že končí Izrael, jak jsme ho znali. Cože? Kvůli jednomu výsledku voleb?
Toto platí i u nás. Svět, jak jsme ho znali, přece neskončil ani s prezidentem Klausem, ani s prezidentem Zemanem a neskončí ani s prezidentem, jehož jméno se dozvíme dnes. Jasně, přímá volba je velký generátor emocí. Ale zešílet bychom z ní neměli. Ani pohřbívat svět.
