Máme být hrdí na českou laxnost k jaderným rizikům? Jak se to vezme. Sousedství s Rakušany a Němci je pro nás svým způsobem nevýhodou. Ti první propadají protijaderné hysterii od Černobylu, ti druzí nejpozději od Fukušimy.
Němci letos kapitulovali po havárii způsobené deset tisíc kilometrů vzdáleným tsunami, aniž by zvážili důsledky. My si pak můžeme připadat jako ostrov uvolněné racionality a vůči Němcům pociťovat jakousi mentální nadřazenost. Jenže právě v tom pocitu nadřazenosti může česká laxnost vůči jádru přejít v ignoranci vůči rizikům, ba k aroganci.
Proto je dobře, že stát nevzal na lehkou váhu v pátek naměřené hodnoty radioaktivity v ovzduší. Že je to tak malá bublina, kvůli níž nevyhlašuje poplach ani Rakousko? To nám může být fuk. Ale po zkušenosti Černobylu nám nemůže být fuk, jakým způsobem stát o naměřených hodnotách informuje. V dubnu 1986 jsme měli víc štěstí než rozumu, neboť cirkulace atmosféry zanesla více spadu nad Skandinávii a Německo než nad Česko. Svět se o tom dozvěděl z hodnot naměřených ve švédské elektrárně Forsmark. Ale my jsme se to dovídali jen ze zahraničního rozhlasu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Naměří-li stát jisté hodnoty a obrátí se s nimi na mezinárodní fórum ještě dříve než Rakousko, nedělá to ani pro své alibi, ani pro vztahy s Vídní, ale pro zdejší občany. Aby neměli pocit, že stát pustí informaci, až když jde do tuhého.
