Jde o ideologii, či o praktické kroky? Kdyby někdo říkal, že domy se izolují a odpadní voda využívá proto, aby nárůst průměrné globální teploty do roku 2100 nepřekročil 2 °C, můžete s ním klidně vyběhnout. Vždyť to je politický kalkul, na který hledí s podezřením sami přírodovědci.
Čím dál tím víc Čechů si uvědomuje, že pitná voda není samozřejmost |
Ale padne-li argument odrážející normální lidský rozum, něco na tom asi bude. „Proč Skotové uřezávají kočkám ocasy? Přece aby nevyvrzaly tolik tepla, když se protahují dveřmi,“ říká stařičký vtip. Právě proto i stát dotuje zateplování domů. A podobně je tomu i s vodou a programem Dešťovka.
Téměř z každého kohoutku v Česku teče voda nejen pitná, ale i pitelná, chutná. V tom vyrostly celé generace, hlavně ve městech. Proto ten stav působí jako samozřejmost či nárokový automatismus. Že je to ve skutečnosti luxus, poznáte až v zahraničí. Třeba když jste v Egyptě v hotelu švýcarského řetězce. Vše funguje, všude se píše Swiss Hospitality, leč v koupelně visí upozornění, že voda z kohoutku není k pití, ba ani k čištění zubů.
Kdybychom pokračovali dál, voda bude stále dražší
V Paříži voda pitná je, ale ochutnáte-li tu z kohoutku, naše lahoda to není. Až po této zkušenosti vám dojde český luxus. Že v Praze teče voda až překvapivě dobrá. Že jsme si zvykli tou překvapivě dobrou vodou zalévat zahrádky, mýt auta či splachovat záchody. A že kdybychom v tom pokračovali dál, voda by sice úplně nedošla, ale byla by stále dražší.
Tak může i Pražák od malička zvyklý na vodovod pochopit jádro problému a venkovský pohled na něj. Pitná voda je cenná surovina. Tak cenná, že himálajský Bhútán ji vyváží do Indie. My nejsme v situaci, že bychom museli dovážet vodu z rakouských alpských řek, ale potřeba šetřit vodou už nám dochází – přinejmenším na účtech.
Toto vše je v pozadí programu Dešťovka. Kdyby stát hospodaření se srážkovou a odpadní vodou nedotoval, dříve či později by musel dotovat zásobování venkova pitnou vodou. Jak dlouho by přežila vláda, která by nechala voliče bez vody?
