Na režim, o němž nemáme dostatečně hluboké znalosti, nelze přenášet zkušenosti z barevných revolucí, jak je známe z Gruzie, Ukrajiny, Kyrgyzstánu... Před týdnem napsal The Economist, že Teherán je v situaci, kdy může demonstrantům buď jen ustoupit, či je rozdrtit silou. Co vidíme dnes? Ani jedno, ani druhé, nýbrž pozvolný rozklad revoluční euforie. Za rozdrcení silou nelze pokládat distanc pro íránské fotbalisty, kteří si při zápasu s Jižní Koreou nasadili pásky v barvách opozice. Drcení silou by v Íránu vypadalo jinak.
Když už míříme do řad Západu, naskýtá se hned otázka. Měl být Barack Obama tvrdší? Měl vyrukovat s včasnějším a razantnějším odsudkem režimu i jasnější sympatií pro opozici? Morálně vzato asi ano, ale v reálu má Amerika omezené možnosti. Už třicet let neudržuje s Íránem diplomatické ani obchodní vztahy.
Může-li Obama ovlivnit dění, tak vlastně jen přes Moskvu. Vždyť právě kvůli tomu, aby získal ruského spojence proti zbrojícímu Teheránu, dal „k ledu“ brdský radar. Teď by tu partnerskou reakci na svou vstřícnost mohl prověřit. Získá slib Moskvy, že Rusko Íránu nedodá protiletadlovou obranu a že jadernou elektrárnu v Búšehru dokončí jen pod kontrolou?
Může-li někdo ovlivnit Írán přímo, tak více státy Evropské unie než Amerika. EU - hlavně Německo, Francie a Itálie - pokrývá čtyřicet procent íránského dovozu, má tedy na Teherán mnohem větší páku než Amerika. Proč tu sílu nějak nezúročí? Proč evropské zbraně používají i Revoluční gardy? To už není problém ani Íránu, ani sankcí, to je problém faty morgany společné evropské politiky.
Když už míříme do řad Západu, naskýtá se hned otázka. Měl být Barack Obama tvrdší? Měl vyrukovat s včasnějším a razantnějším odsudkem režimu i jasnější sympatií pro opozici? Morálně vzato asi ano, ale v reálu má Amerika omezené možnosti. Už třicet let neudržuje s Íránem diplomatické ani obchodní vztahy.
Může-li Obama ovlivnit dění, tak vlastně jen přes Moskvu. Vždyť právě kvůli tomu, aby získal ruského spojence proti zbrojícímu Teheránu, dal „k ledu“ brdský radar. Teď by tu partnerskou reakci na svou vstřícnost mohl prověřit. Získá slib Moskvy, že Rusko Íránu nedodá protiletadlovou obranu a že jadernou elektrárnu v Búšehru dokončí jen pod kontrolou?
Může-li někdo ovlivnit Írán přímo, tak více státy Evropské unie než Amerika. EU - hlavně Německo, Francie a Itálie - pokrývá čtyřicet procent íránského dovozu, má tedy na Teherán mnohem větší páku než Amerika. Proč tu sílu nějak nezúročí? Proč evropské zbraně používají i Revoluční gardy? To už není problém ani Íránu, ani sankcí, to je problém faty morgany společné evropské politiky.
