Saddám byl užitečný parťák, a to nejen pro Chiraca. Vždyť i českoslovenští komunisté jezdili do Bagdádu až do svého pádu. Diktátor i vrah Saddám byl oporou Západu i Východu v boji proti íránské teokracii. V irácko-íránské válce používal francouzské, americké, československé i sovětské zbraně. Nikoho nezajímalo, že tu válku rozpoutal právě Saddám. Nikoho nezajímalo, že nechal zplynovat tisíce Kurdů a zmasakrovat tisíce šíitů. Byl přece oporou stability v regionu.
Chirac tu ale hrál zvláštní roli. Rozvíjel osobní přátelství s arabskými lídry jakéhokoliv ražení. Byl prvním západním politikem, který – v prosinci 1974 – Saddáma navštívil. A Francie byla jedinou západní zemí, kterou – v září 1975 – poctil svou návštěvou Saddám.
Ten vztah Saddámovi prospíval, zvláště po první válce v Perském zálivu. V roce 1998, byv tázán na protiirácké sankce OSN, Chirac odpověděl: "Jde-li o humanitární záležitosti, trpělivost Francie je nekonečná." Ještě v roce 2002 byla Francie největším obchodním partnerem Iráku. Ještě v lednu 2003 mu dodala vojenské díly. Ještě v říjnu 2003, když rakety zasáhly hotel s americkým náměstkem Wolfowitzem, vyšlo najevo, že je vyrobila francouzská firma Matra. Už víte, v čem spočívalo kouzlo saddámovské stability?
