Vlády ČSSD se chovaly podle Haška: Jsme spojencem Ameriky, ale nemusí o tom nikdo vědět. Jedná-li se o něčem potichu, chováme se loajálně. A tak i Špidlova, Grossova a Paroubkova vláda jednaly s Bushovými lidmi o radaru. Ale stane-li se z toho veřejná kauza, je vše jinak a Paroubkova řeč se rozplizne: z "ano" je "až co řekne většina ČSSD" a potom "ne". Byly snad vlády ČSSD jasným spojencem Ameriky v letech 1999 (útok na Kosovo) a 2003 (invaze do Iráku)? Ne. Vymýšlely "česko-řeckou iniciativu", respektive se nechaly zastoupit spojeneckým dopisem čerstvého exprezidenta Havla.
Ať už Mirkovi Topolánkovi vyčítáme cokoliv, v paměti zůstane jako premiér, který jasně vyjádřil spojenectví s Amerikou. Žádné "ano, ale", nýbrž "už nám chybí jen americká vojenská přítomnost, abychom byli opravdu spokojeni".
Český problém je tu dvojí. Říci jasně a nahlas, že jsme spojencem Ameriky, dokázal jen Topolánek. Ale právě Topolánek, který pro to spojenectví nasadil největší politický kapitál, za to byl "po zásluze potrestán". Kdy a kdo to zkusí po něm?
PETRÁČEK: Spojenci Ameriky? Topolánek byl za to potrestán
Nestřílejte na pianistu, dělá co může. Ta slova, známá z béčkových westernů, se hodí na Jana Fischera. Mohl říci Josephu Bidenovi, že když už nebude radar, žádáme záruky pro jeho náhradu? Nemohl, má slabý mandát, jakému odpovídala slabá slova, že Česko je připraveno se podílet na americkém štítu. Ano, Fischer dělal jen to, co mohl. Přesto tu zdánlivou samozřejmost řekl jasně a nahlas. Zachoval se tak k Americe jako spojenec. A my si připomeňme, že ve zdejších poměrech to není běžné.
Mirek Topolánek. foto: ČTK
