Když se letní čas zaváděl poprvé, důvodem byla potřeba vojenské organizace práce za první světové války. Když se zaváděl v roce 1979, příčinou byla potřeba úspory energie po ropném šoku. Ten důvod už dávno vyšuměl, a přece se letní čas udržuje v Evropě i v Americe.
Je to zvláštní. Progresivní svět přechází na solární energii a člověk by čekal, že i rytmus života a ekonomiky se sladí se sluncem. Nesladí, zůstává o hodinu posunut, i když argumenty vojenské organizace práce a ropného šoku už neplatí.
Těžko se ubránit pocitu, že zájem na uchování letního času má stát, aby na lidi působil jako dárce té hodiny světla navíc. Stát, který je tak rád distributorem čehokoliv, si tu hraje na fasovače štěstí. Králem slunce už není Ludvík XIV., ale stát.
