Jenže v době, kdy národnímu šílenství propadá celé Rusko, kdy k jestřábům patří kdysi kultivovaný Dmitrij Medveděv, kdy se dočítáme, jak reagují mladí básníci („Bůh čistí svatou Rus, chrání ji jako rodnou dceru!“), působí Prigožin jako zbytek racionality. Tedy co se vojenského uvažování týče.
Racionalita neznamená totéž co sympatie, důvěra či šance na konec války. Znamená jen tolik, že Prigožinovi jsou ukradené verše nacionalistických básníků, ale jde mu o postup vojska. Poměřuje náklady a výnosy. A dospívá k tomu, co napsal na svůj blog:
