Je to problém. Stojí-li proti sobě v národní kampani konzervativec a socialista, buší do sebe názory, volebními programy svých stran i demagogií. Ale soupeří-li bavorský konzervativec a holandský sociální demokrat, působí to rozbředle. Evropské strany (tedy stranické kluby v Evropském parlamentu) nemají volební programy, nedávají konkrétní volební sliby ani si nemohou dělat ambice, že po volbách sestaví evropskou vládu odpovědnou voličům. Proto se už předem ve většině zásadních věcí shodují a liší se spíše jen v detailech.
Příkladem je ochrana klimatu. Timmermans by pro snížení emisí CO2 zrušil vnitrostátní lety a nahradil by je železničními spoji. Weber by tyto lety nerušil zákonem, ale rovněž je chce nahradit „dobrou železnicí“.
PETRÁČEK: Za čím si stát a co Moskvě respektovat |
Rozdíly ukazuje vztah k evropské armádě. Weber je pro její vznik. Timmermans se vůči ní nevymezuje, nicméně uznává, že v dohledné době je nerealistická. A zdůrazňuje, že rozhodování o válce a míru se národní vlády jen tak brzy nevzdají.
Či vztah k regulaci sociálních médií. Weber hájí požadavek, aby na nich všichni vystupovali pod skutečnými jmény (zákaz přezdívek). Timmermans to pokládá za přehnané.
Hledáte-li ale něco skutečně výrazného, tak oba se shodli, že islám patří k Evropě. To že je tvrdý souboj dvou favoritů? Souboj v duchu hesla: „Volíš Losnu, nebo Mažňáka?“ Když slova „islám patří k Německu“ použil v roce 2010 spolkový prezident Wulff, oponoval mu uznávaný Joachim Gauck. Odmítl „jednověté formulace“ v tak citlivé věci a prohlásil: „Já bych prostě řekl, že muslimové, kteří tu žijí, patří k Německu.“ Vidíme, že tato názorová konkurence je už passé. Možná v boji za tak vzývanou diverzitu, která se týká všeho možného jen ne diverzity názorů. Pak ovšem lidé nevolí ani Losnu, ani Mažňáka, ale příslovečného Bahňáka.
